Merkur unášející Psyché (Merkur vlevo)

Mědiryty představují tři pohledy na bronzové sousoší, které vytvořil Adriaen de Vries pro císaře Rudolfa II. v roce 1593 během svého prvního pobytu v Praze. Dílo, jež bylo původně určeno pro Novou síň Pražského hradu, bylo roku 1648 odvezeno švédským vojskem do Stockholmu a dnes se nachází ve sbírkách Musée du Louvre v Paříži. Merkurův únos Psyché je součástí závěrečné epizody příběhu o Amorovi a Psyché z Apuleiova satirického románu Zlatý osel. Bohové se v ní rozhodnou Psyché unést na Olymp, kde se má provdat za Amora. Psyché prochází apoteózou a stává se nesmrtelnou. Samostatné zobrazení únosu dostalo na rudolfinském dvoře svůj vlastní význam. Merkur, který je bohem intelektu, je zde nositelem ars, tedy naučené dovednosti, Psyché jako lidská duše pak symbolizuje ingenium, vrozené nadání. V tomto alegorickém výkladu tak duše umělce sestoupila z nebeských sfér na zemi a nyní je naučenou dovedností vedena ad astra k nesmrtelným bohům, tj. ke svému výchozímu bodu. Skutečné umění, které je spojením vrozeného nadání a naučené dovednosti, je proto nesmrtelné. Přestože kompozice evokuje sochu na podstavci, rytec zřejmě pracoval podle menšího modelu nebo kreseb. Rytiny se navíc v několika detailech od bronzové plastiky odchylují. Grafické tisky zobrazující sochařská díla z několika různých pohledů představovaly v období kolem roku 1600 zcela nový žánr, který přímo reagoval na dobovou diskusi o tom, že dokonalá socha má být koncipována tak, aby byla „ze všech stran krásná“. Vytváření takovýchto rytin konvenovalo dobovému paragone, tj. pomyslnému soupeření malířů a sochařů nebo také kreslířů a rytců ve virtuózních zobrazeních skutečnosti, kde schopnost znázornit objem či hloubku měla zásadní význam. Původ grafických paragone lze nalézt ve Florencii v okruhu sochaře Giovanniho da Bologna, podle jehož sousoší Únos Sabinek vytvořil v roce 1584 Andrea Andreani tři šerosvitné dřevořezy.

Helena Zápalková 0000