Merkur unášející Psyché (Merkur vlevo)

Adriaen de Vries  – inventor
(1556 – 1626)
Jan Harmensz Muller  – rytec
(1540 – 1617)
Název Merkur unášející Psyché (Merkur vlevo)
Místo vzniku Amsterodam; Nizozemí
Cyklus Merkur unášející Psyché
Stav IV.
Datování 1597
Inventární číslo R 233698
Tematický celek Manýristická grafika
Sbírka Sbírka grafiky a kresby
Druh uměleckého díla grafika
Značeno vlevo dole, vpravo dole a na podstavci sochy
Nápis Joan[nes] Muller[us] sculp[sit], C[ormelis] Danckerts / excudebat. IVSSV RHVDOLPHI. II. CAESARIS AVGVSTI, / ADRIANVS DE VRIES HAGIENSIS FAVIEBAT PRAGAE. / OPVS ALTITVDINIS PEDVM OCTO. EX ÆRE. 1593.
Rozměry
výška 503 mm / šířka 261 mm
Materiál
Technika
Literatura
  • Konečný in Kat. Praha 1997, s. 104
    Eliška Fučíková – James M. Bradburne – Beket Bukovinská – Jaroslava Hausenblasová – Lubomír Konečný – Ivan Muchka – Michal Šroněk (eds.), Rudolf II. a Praha, Praha 1997.
  • Konečný in Kat. Praha 2012, s. 158
    Kat. Praha 2012 — Alena Volrábová – Blanka Kubíková (eds.), Rudolf II. a mistři grafického umění / Rudolf II and Masters of Printmaking, kat. výst.. Národní galerie v Praze, Praha 2012.

Mědiryty představují tři pohledy na bronzové sousoší, které vytvořil Adriaen de Vries pro císaře Rudolfa II. v roce 1593 během svého prvního pobytu v Praze. Dílo, jež bylo původně určeno pro Novou síň Pražského hradu, bylo roku 1648 odvezeno švédským vojskem do Stockholmu a dnes se nachází ve sbírkách Musée du Louvre v Paříži. Merkurův únos Psyché je součástí závěrečné epizody příběhu o Amorovi a Psyché z Apuleiova satirického románu Zlatý osel. Bohové se v ní rozhodnou Psyché unést na Olymp, kde se má provdat za Amora. Psyché prochází apoteózou a stává se nesmrtelnou. Samostatné zobrazení únosu dostalo na rudolfinském dvoře svůj vlastní význam. Merkur, který je bohem intelektu, je zde nositelem ars, tedy naučené dovednosti, Psyché jako lidská duše pak symbolizuje ingenium, vrozené nadání. V tomto alegorickém výkladu tak duše umělce sestoupila z nebeských sfér na zemi a nyní je naučenou dovedností vedena ad astra k nesmrtelným bohům, tj. ke svému výchozímu bodu. Skutečné umění, které je spojením vrozeného nadání a naučené dovednosti, je proto nesmrtelné. Přestože kompozice evokuje sochu na podstavci, rytec zřejmě pracoval podle menšího modelu nebo kreseb. Rytiny se navíc v několika detailech od bronzové plastiky odchylují. Grafické tisky zobrazující sochařská díla z několika různých pohledů představovaly v období kolem roku 1600 zcela nový žánr, který přímo reagoval na dobovou diskusi o tom, že dokonalá socha má být koncipována tak, aby byla „ze všech stran krásná“. Vytváření takovýchto rytin konvenovalo dobovému paragone, tj. pomyslnému soupeření malířů a sochařů nebo také kreslířů a rytců ve virtuózních zobrazeních skutečnosti, kde schopnost znázornit objem či hloubku měla zásadní význam. Původ grafických paragone lze nalézt ve Florencii v okruhu sochaře Giovanniho da Bologna, podle jehož sousoší Únos Sabinek vytvořil v roce 1584 Andrea Andreani tři šerosvitné dřevořezy.

Helena Zápalková 0000