Amor a Psyché

Bartholomeus Spranger  – inventor
(1546 – 1611)
Jan Harmensz Muller  – rytec
(1540 – 1617)
Název Amor a Psyché
Místo vzniku Amsterodam; Nizozemí
Stav II.
Datování 1610
Způsob nabytí získáno 1962
Inventární číslo R 160576
Tematický celek Manýristická grafika
Sbírka Sbírka grafiky a kresby
Druh uměleckého díla grafika
Značeno vlevo dole
Nápis B. Sprangers in argillâ, formâ hemisphaericâ, prius effinxit Joan: Mullerus in aere incidebat.
Rozměry
výška 366 mm / šířka 522 mm
Materiál
Technika
Literatura
  • Gerszi in kat. Essen-Wien 1988
    Christian Beufort (ed.), Prag um 1600, Essen – Wien 1988.
  • Campbell in kat. Edinburgh 1991
    Robert John Weston Evans – Eliška Fučíková – Mungo Campbell, The Stylish Image. Printmakers to the Court of Rudolf II, Edinburgh 1991.
  • Filedt Kok 1994, s. 19
    Jan-Piet Filedt Kok – Erik Hinterding – Jan van der Waals, Jan Harmensz. Muller as Printmaker – II, Print Quarterly 11, 1994, s. 351–378.
  • Konečný in Kat. Praha 1997
    Eliška Fučíková – James M. Bradburne – Beket Bukovinská – Jaroslava Hausenblasová – Lubomír Konečný – Ivan Muchka – Michal Šroněk (eds.), Rudolf II. a Praha, Praha 1997.
  • Oberhuber 1958, s. 182–183 a 191
    Konrad Oberhuber, Die stilistische Entwicklung im Werk Bartholomäus Sprangers, Diss., Wien 1958.
  • Reznicek 1968, s. 371
    Emil K. J. Reznicek, Bartholomäus Spranger als Bildhauer, in: Antje Kosegarten Middeldorf - Peter Tigler (eds.), Festschrift Ulrich Middeldorf, Berlin 1968, s. 370–375.
  • Konečný in Kat. Praha 2012
    Kat. Praha 2012 — Alena Volrábová – Blanka Kubíková (eds.), Rudolf II. a mistři grafického umění / Rudolf II and Masters of Printmaking, kat. výst.. Národní galerie v Praze, Praha 2012.
  • Metzler 2014
    Metzler 2014 — Sally Metzler, Bartholomeus Spranger. Splendor and Eroticism in Imperial Prague. The Complete Works, kat. výst. The Metropolitan Museum of Art, New York 2014.

Bartholomeus Spranger představil půvabnou antickou pohádku o synovi bohyně lásky Amorovi a krásné princezně Psyché prostřednictvím klíčového momentu. Na příkaz své matky Venuše, která na dívčinu krásu žárlila, měl Amor probudit v princezně lásku k nejbídnějšímu smrtelníkovi. Při pohledu na její krásu se do ní však sám zamiloval. Hledíme na spící nahou Psyché, k níž Amor právě přišel a zůstal stát zasažen jejím půvabem. Bůh lásky v tomto příběhu vystupuje výjimečně jako mladík, nikoliv jako rozpustilé dítě. Tuto jeho obvyklou roli zde přebírají tři putti, kteří intimní a statickou scénu oživují drobnými poťouchlostmi. Putto vlevo zalévá pochodeň – symbol vášně – a nevíme, zda ji hasí, nebo naopak přilévá olej do ohně. Další putto vpravo odhrnuje závěs, aby byla krásná Psyché dobře vidět. Třetí putto Amorovi, kterému již luk vypadl z rukou na zem, odebírá toulec se šípy. Muller dokázal v rytině brilantně vyjádřit stíny a světlo, vystihl materiálovou podstatu povrchů včetně lidské kůže, tkanin nebo křídel. Přípis naspodu kompozice uvádí, že Spranger nejdříve vytvořil toto dílo jako reliéf a následně jej vyryl Muller. Provedení skutečně navozuje dojem bílého mramoru. Žádný takový reliéf však neznáme, a to ani z dobových pramenů, a o Sprangerových sochařských pokusech nic nevíme.

Alena Volrábová 0000