Lukrécie

Enea Vico  – rytec
(1523 – 1567)
Parmigianino (Francesco Mazzola)  – inventor
(1503 – 1540)
Název Lukrécie
Místo vzniku Parma; Itálie
Stav II.
Datování 1543 – 1544
Inventární číslo R 158196
Tematický celek Manýristická grafika
Sbírka Sbírka grafiky a kresby
Druh uměleckého díla grafika
Značeno vlevo v obraze, dole, vlevo dole
Nápis E[NEA]. V[ICO]. / FRAN[CESCO]. PAR[MIGIANINO]. / INVENTOR Mentre’ che m’apri ferro, il casto Petto; Trando teco di caldo Sangue’u’ Rio: Sara lo Spir[i]to testimonio a Dio; El sangue all’Huom’ ch’ in me no’ fu disetto, Ant. Sal. exc.
Rozměry
výška 295 mm / šířka 206 mm
Materiál
Technika
Literatura
  • Davis 1988, s. 154–155
    Davis 1988 — Bruce Davis, Mannerist Prints, International Style in the Sixteenth Century, kat. výst. Los Angeles County Museum of Art, Los Angeles 1988.
  • Bodon 1997, s. 49
    Bodon 1997 — Giulio Bodon, Enea Vico fra memoria e miraggio della classicità, Roma 1997.
  • C. Farinelli in kat. Parma 2003, s. 215
    Kat. Parma – Wien 2003 — Sylvia Ferino-Pagden – Lucia Fornari Schianchi (eds.), Parmigianino und der europäische Manierismus, výst. kat. Galleria nazionale di Parma – Kunsthistorisches Museum Wien, Wien – Milano 2003.
  • Ekserdjian 2006, s. 237–238
    Ekserdjian 2006 — David Ekserdjian, Parmigianino, New Haven 2006.
  • Barryte in Kat. Stanford 2015, s. 500–501
    Kat. Stanford 2015 — Bernhard Barryte (ed.), Myth, Allegory and Faith. The Kirk Edward Long Collection of Mannerist Prints, kat. výst. Iris & B. Gerald Cantor Center for Visual Arts at Stanford University, Milano 2015.

Na základě zmínky Giorgia Vasariho je tento mědiryt tradičně spojován s nedochovaným Parmigianinovým obrazem Lukrécie, údajně jeho posledním a jedním z nejlepších. Dochovala se však také kresba stejného formátu, odlišující se od grafiky pouze v detailech. Její autorské připsání sice osciluje mezi Parmigianinem a Girolamem Bedolim, nicméně jde o nejbližší možný ekvivalent k předlohové malbě. Půvabná figura Lukrécie, jak ji zachytil Vico, nezapře Parmigianinův autorský podíl. Rozložení postavy, esovité prohnutí těla, natočení hlavy i protažení krku a končetin silně evokují jeho Panny moudré a pošetilé a postavu Evy ze Santa Maria della Steccata, provedené v letech 1534 až 1539. Rovněž nelze opomenout ikonickou Madonu s dlouhým krkem. Oproti jemnosti a subtilnosti, která je pro Parmigianinovy ženské postavy typická, působí Lukrécie poněkud robustnějším dojmem. Římská hrdinka je zachycena v okamžiku před spácháním sebevraždy, v pravé ruce třímá připravenou zbraň. Na rozdíl od jiných pojednání námětu nejde o dramatickou scénu. Ženský akt usazený na loži v interiéru doplňuje průhled oknem na poklidnou krajinu. Téma Lukrécie zpracoval Vico rovněž v roce 1541, kdy provedl stranově obrácenou kopii mědirytu Marcantonia Raimondiho podle Raffaelovy předlohy.

Lenka Babická 0000