Nevyřešené problémy formy

Václav Magid ve své práci často kombinuje text a obraz s teoretickým rámcem. Je ostatně sám jak praktikujícím umělcem, tak teoretikem, přednášejícím pedagogem i kurátorem výstav. Zajímá jej spojení umění a politiky, a to včetně řady protikladů z tohoto spojení plynoucích. Ve výstavě Místo pro projekt z roku 2007, jejímž byl kurátorem, tak pozvaní umělci pouze zpracovávali grafický design a instalační podobu jeho tezí. Výstava zároveň fungovala jako odraz vlastního financování z veřejné podpory a přátelské výpomoci. Stylem připomínala typografickou jednoduchost modernistické školy Bauhaus. Magid často využívá ikonografii ruské avantgardy i různých odnoží socialistického realismu. V práci Z tajných složek estetické výchovy z roku 2013 například kombinuje scény ze sovětského špionážního seriálu s myšlenkami německých filozofů 18. století o estetice jako budoucí společenské utopii. Snaha navrátit umění roli hybatele lidské společnosti, tedy teze, která stojí v protikladu k umění pojímanému jako pouhá estetická disciplína s heslem umění pro umění, se odráží i v práci Nevyřešené problémy formy. Dvanáct dvanáctislabičných sloganů, které Magid napsal a které vyjadřují jeho nesouhlas se stavem světa, je propojeno s dvanáctitónovou hudbou, kterou pro každý slogan sám složil po vzoru skladatele Josefa Hauera. Každému z dvanácti tónů byla určena jedna barva a jeden výsek z kruhu – tvarem podobný hodinovému intervalu na ciferníku, ale také slavného Lissitzkého konstruktivistickému plakátu s rudým klínem z roku 1919. Použité písmo zase odkazuje k známému písmu Herberta Bayera používanému v publikacích školy Bauhaus. Složitá struktura je ilustrací vnitřní kolize mezi politickou propagandou a formální uměleckou vyspělostí. Magid se ji nesnaží vyřešit, spíše kolizi používá, aby poukázal na některé vnitřní protiklady naší společnosti.

Michal Novotný 2023