Písař

Michal Gabriel celý život pracuje se zachycením příběhu prostřednictvím vztahu sochy k jejímu okolí. Na uměleckou scénu vstoupil na začátku 80. let, pro tehdejší umění typicky s neoexpresivním až pohádkovým výrazem figur ptakolidí, krabolidí, minotaurů a kočičích lidí. Používal experimentální kombinace materiálů, drátěné konstrukce obaloval papírem nebo látkou a výrazně je obarvoval. V polovině 80. let přešel k více eklektickému výrazu. Ten mísí archetypální, často alespoň formálně staroegyptské vlivy se současnými způsoby sochařské zkratky a expresivní modulace. Mezi tyto sochy patří i Písař z roku 1988. Ten vyholenou hlavou a obličejovými rysy, stejně jako svým sebevědomým, upřeným pohledem připomíná sochy staroegyptských písařů. Nesedí ale v obvyklém sedu se zkříženýma nohama, ale za moderním psacím stolem, navíc s pořadačem evokujícím výduch nebo komín. Kontrast modré a bílé a jednoduchá konstrukční práce figury dodávají celé soše nádech tajemnosti, až absolutna. Ruce nad stolem lehce levitují a nohy jsou jen naznačené, s koleny u sebe. Kompoziční napětí ale zároveň posiluje i živost sochy a její komunikaci s divákem. Gabriel v tehdy netradičním laminátu dosahuje až filozofického napětí mezi klasickou sochou a formálními posuny zdůrazňujícími vitalitu figury. Toto napětí v 90.letech dále posouvá do soustředěné práce zdůrazňující pomocí perforací a dalších úprav povrchu jakýsi energetický vnitřek sochy.

Michal Novotný 2023