Sebevražda Lukrécie

Název	Sebevražda Lukrécie
Místo vzniku	Francie
Datování	1625–1626
Provenience	před 1653 snad ve sbírce kardinála Julese Mazarina; před 1911 ve sbírce Lea Herzela Rittera von Hertberg nebo Morize Mayera; 15.–16. 5. 1911 aukce C. J. Wawra, Vídeň, lot 78; pravděpodobně po 1918 ve sbírce Josefa Váni
Způsob nabytí	zakoupeno v roce 1977
Inventární číslo	O 14162
Katalogové číslo	45
Tematický celek	Francouzské malířství 16.-19. století
Sbírka	Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla	obraz
Rozměry	výška 197 cm / šířka 148 cm
Materiál	plátno
Technika	olej
Literatura	Neumann, in: Kotalík 1984, 230–231 Jiří Kotalík (ed.), Národní galerie v Praze. I., Praha 1984 (slovenská reedice Bratislava 1988). Daniel, in: Kat. NG 1988b, 228–229 L. Daniel, in: Jiří Kotalík (ed.), Die Nationalgalerie in Prag. I., Kat. NG, Hanau, 1988b. Daniel, in: Kat. NG 1992, 31–32, č. k. 31 L. Daniel, in: Kat. NG 1992: Národní galerie v Praze. Staré evropské umění. Šternberský palác (kat. výst.), Praha – Paříž 1992. Průvodce NG 1999, 21 European Painting and Sculpture from the Antiquity to the end of the late 18th Century. A guide to the Collection, Sternberg Palace, National Gallery in Prague, Prague 1999. Jandlová Sošková 2023, č. k. 45 Martina Jandlová Sošková, French Paintings from the 16th to the 19th Century. Illustrated Summary Catalogue, National Gallery in Prague 2023. Daniel, in: Kat. NG 1988a, 96, č. 160 Jiří Mašín (ed.), Staré evropské umění. Sbírky Národní galerie v Praze. Šternberský palác, Praha 1988. Daniel 1995, 134–135, č. k. A 45 Ladislav Daniel, Tra l´eruzione e la peste. La pittura Napoli dal 1631 al 1656, National Gallery in Prague, Prague 1995. Aukční katalog Vídeň 1911, 56, č. k. 78 222. Kunst-Auktion der Firma C. J. Wawra (Alfred Wawra). Versteigerung von Modernen und Alten Ölgemälden u. Antiquitäten aus dem Nachlass der Herren Leo Ritter v. Hertberg, Moriz Mayer, May 15 and 16, 1911, Wien. Neumann, in: Kat. NG Praha (Japan) 1980, č. k. 44 Exhibition of European Art from the Collection of the National Gallery in Prague, Tokyo – Utsunomiya – Nagoya – Fukuoka – Nara 1980. Thuillier 1983–1984, 780 Jacques Thuillier, Simon Vouet: documents positifs sur l՚œuvre d՚un peintre du XVIIe siècle: 2. La Période italienne, Annuaire du Collège de France, s. 769–792. Cuzin, in: Kat. Frankfurt 1988, 746–748, č. k. D 67 Kat. Frankfurt 1988: Sybille Ebert-Schifferer − Andrea Emiliani (eds.), Guido Reni und Europa. Ruhm und Nachruhm (kat. výst.), Frankfurt Kunsthalle, 1988–1989, Frankfurt 1988. Ebert-Schifferer, in: Kat. Frankfurt 1988, 160–163 Kat. Frankfurt 1988: Sybille Ebert-Schifferer − Andrea Emiliani (eds.), Guido Reni und Europa. Ruhm und Nachruhm, Frankfurt Kunsthalle, 1988–1989, Frankfurt 1988. Ficacci 1989, 184–185, č. k. 24 Luigi Ficacci (ed.), Claude Mellan, gli anni romani, un incisore tra Vouet e Bernini, Roma, Galeria Nazionale d´Arte, Roma 1989. Garrard 1989, 228 Mary Garrrard, Artemisia Gentileschi. The Image of the Female Hero in Italian Baroque Art, Princeton 1989. Neumann, in: Loire 1992, 47–50 Stéphane Loire, Simon Vouet. Actes du colloque international Galeries nationales du Grand Palais 5.–7. février. Rencontres de l‘École du Louvre, Paris 1991. Daniel 1992, 22–23, č. k. IV Ladislav Daniel, Reniana. Guido Reni (1575–1642). Exhibition of four paintings in honour of 350th anniversary of the artist՚s death, National Gallery in Prague, Prague 1992. Michel 1999, 129, pozn. 276, 277; s. 149, 326, 387–388, pozn. 161–162; s. 410, s. 537, č. 141, s. 578–579 Patrick Michel, Mazarin prince des collectionneurs. Les collections et l՚ameublement du Cardinal Mazarin (1602–1661), Notes et documentts des musées de France, 34, Paris 1999. Cropper, in: Kat. Roma 2001, 363–364 Kat. Roma 2001: Keith Christiansen – Judith Walker Mann (eds.), Orazio e Artemisia Gentileschi, Museo Nazionale del Palazzo di Venezia, Metropolitan Museum of Art, New York (2002), Milano 2001. Yoshida-Takeda – Lebrun-Jouve 2004, 177, č. 937 T. Yoshida-Takeda – C. Lebrun-Jouve, Inventaire dressé après le déces en 1661 di cardinal Mazarin, Paris 2004. Jacquot 2005, 93, č. k. 16 Dominique Jacquot, Loth et ses filles de Simon Vouet, Strasbourg 2005. Loire 2006, 346, č. 16 Stéphane Loire, „Loth et ses filles“ de Simon Vouet by Dominique Jacquot and Guillaume Kazerouni (review), The Burlington Magazine, 148, č. 1238, 2006, s. 345–346. Schleier 2006, nestr. Erich Schleier, Simon Vouet 1590–1649. Essay on Vouet and the rediscovery of Simon Vouet՚s 1626 painting „St. Catherina of Alexandria“, Richard Green Gallery, London 2006. Jacquot, in: Kat. Nantes – Besanҫon 2009 Kat. Nantes – Besanҫon 2009: Blandine Chavanne − Dominique Jacquot − Adeline Collange (eds.), Simon Vouet (les années italiennes 1613−1627), Musée des Beaux-Arts de Nantes−Musée des Beaux-Arts et d´Archeologie de Besançon, Paris 2008. Casset, in: Kat. Nantes – Besanҫon 2009, 187 Kat. Nantes – Besanҫon 2009: Blandine Chavanne − Dominique Jacquot − Adeline Collange (eds.), Simon Vouet (les années italiennes 1613−1627), Musée des Beaux-Arts de Nantes−Musée des Beaux-Arts et d´Archeologie de Besançon, Paris 2008. Kerspern 2009 Sylvain Kerspern, À propos du Catalogue de l՚exposition „Simon Vouet, les années italiennes (1613/1627), Nantes – Besanҫon 2008–2009: II. Questions de chronologie, La Tribune de l՚Art. Loire, in: Bonfait – Rousteau-Chambon 2011, 205–206 Olivier Bonfait – Hélène Rousteau-Chambon, Simon Vouet en Italie, Actes du colloque international, 6–8 décembre 2008, Musée des Beaux-Arts et Archives Départementales de Nantes, Rennes 2011. Brejon de Lavergnée, in: Kat. Roma 2016, 194–195 Francesca Baldassari − Judith Mann − Nicola Spinosa (eds.), Artemisia Gentileschi e il suo tempo, Roma, Pallazo Braschi 2016, Milano 2016. Locker 2020, 46 Jesse Locker, Artemisia, Lucretia and Venice, in: Jesse Locker – Patrick Matthiesen, Artemisia Gentileschi – a Venetian Lucretia, Matthiesen Gallery, London 2020, s. 38–63.

Novodobá historie obrazu se píše od roku 1911, kdy se objevil v aukčním domě C. J. Wawry ve Vídni, kde byly 15. a 16. května prodávány umělecké sbírky z pozůstalosti Lea Herzela Rittera von Hertberg a Morize Mayera. Obraz objevil před rokem 1977 Jaromír Neumann ve sbírce dědiců Josefa Váně, do níž měl být obraz zakoupen ve Vídni po první světové válce. Starší provenienci obrazu provázejí otázky, protože pražský obraz velmi pravděpodobně souvisí s grafickým přepisem Vouetovy kompozice stejného námětu, který vytvořil Claude Mellan jistě v období jeho těsné spolupráce s Vouetem v letech 1625–1626, a který Dargent a Thuillier spojili s obrazem z kolekce kardinála Mazarina, zachyceným v inventáři sbírky z roku 1653 jako položka č. 94. V posmrtném inventáři kardinálovy sbírky z roku 1661 je pak tento obraz zapsán jako položka č. 937bis.V roce 1699 se obraz dle inventáře Hortense Mancini (1646–1699) nacházel v Mazarinově paláci (cit. dle Michel 1999, s. 326, pozn. 130). Dargent a Thuillier (Simon Vouet en Italie. Essai de catalogue critique, Saggi e Memorie di storia dell՚arte 4, 1965, s. 25, 27–63, 143–166) v roce 1965 předpokládali (neznajíce tehdy ještě veřejnosti neznámý pražský obraz) též, že by se tento obraz ještě mohl objevit v některé, např. anglické sbírce, kam se v 18. století dostala celá řada děl z Mazarinovy sbírky, a že zde obraz mohl figurovat též s atribucí Guidu Renimu (1575–1642) vzhledem k blízkosti malířského provedení této Vouetovy kompozice i ženských figur Guida Reniho (1575–1642). Objev obrazu z Prahy tedy znovu otevřel tuto tezi, kterou však nelze v tuto chvíli s určitostí potvrdit, ale která zůstává velmi pravděpodobná. Jean-Pierre Cuzin, Dominique Jacquot, Sylvain Kespern i Stéphane Loire datují obraz z NGP v souladu s nejpravděpodobnější datací Mellanovy rytiny, již navrhli Thuillier a Dargent v roce 1965, tedy do let 1625–1626, respektive 1626. Cuzin (1988) přiblížil obraz z NGP k obrazu Pokušení sv. Františka z kostela S. Lorenzo in Lucina v Římě z roku 1624. Tato malba ještě svědčí, obdobně jako obraz Sv. Jeroným s andělem (Washington, The National Gallery, inv. č. 1961.9.52) nebo obraz Sofonisba přijímá otrávený pohár (Kassel, Staatliche Kunstsammlungen, Gemäldegalerie Alte Meister, inv. č. GK 571), o Vouetově příklonu ke caravaggismu, který po roce 1624 v jeho tvorbě přestává být aktuální. Svou formou pak již pražský obraz předznamenává skupinu obrazů zobrazujících polopostavy ženských figur, z nichž dvě jsou datovány, a to do roku 1626: Svatá Anežka (Sotheby՚s London, 8. 12. 2021; Christie՚s, New York, 19. 4. 2007, lot 73) a Svatá Kateřina Alexandrijská (London, The Richard Green Gallery). Vouetovy kompozice ze závěru jeho italského působení se vyznačují zjednodušením tvarů i linií a zejména harmonií v zobrazení ženských figur, v jejichž výrazu se expresivnost snoubí s vyrovnaností a je podtržena gesty štíhlých prstů (srov. Sv. Cecílie, Blanton Museum of Art d՚Austin)

Martina Jandlová Sošková 2023