Krajina s nymfou života

Obraz se dostal do NGP ze sbírky Josepha Hosera jako dílo Andrey Locatelliho. V roce 1924 jej publikoval Hermann Voss, který jej považoval dílo výjimečných barev i jemnosti a šarmu. Andrea Busiri Vici (1976, č. k. 256) navrhl, že by mohlo jít o dílo ze sbírky kardinála Silvia Valentiho Gonzagy (Inventario dei beni dell՚eredità del cardinale Silvio Valenti Gonzaga (1756): i quadri; Morselli – Vodret 2005, s. 348, č. 146 [710]). Busiri Vici obraz považoval za příklad jedné z nejdůležitějších Locatelliho spoluprací s jiným malířem a oceňoval zejména kvalitu provedení krajiny. Pierre Rosenberg naopak ve svém katalogu věnovaném Pierru Subleyrasovi (1987, s. 93) pražský obraz do malířova díla nezahrnul, existenci obrazu z kardinálova inventáře, který měl Subleyras namalovat ve spolupráci s Locatellim, nicméně zmínil. Rosenberg totiž při prohlídce obrazu inv. č. O 261 v Praze 1978 spojitost s tvorbou Pierra Subleyrase neviděl, naopak obraz považoval za vytvořený jednou rukou – Locatellim. Technologický průzkum malby (2023) pak potvrdil malířskou provázanost figur s krajinou, na niž Rosenberg upozornil – pentimenti figur jsou provedeny až na dokončené malbě krajiny. RTG obrazu však zobrazil autorské změny ve figuře nymfy, a to v pozici levé ruky, v níž v původním záměru malíře nymfa (?) držela šíp, a dále v postavení pravé nohy a draperie přes ni volně spadající. Původní Locatelliho rozvrh kompozice můžeme spojit s jeho obrazem Venuše a Vulkán v krajině (Sotheby՚s, New York, January 2016, lot 165; Busiri Vici, č. k. 260), kde je Venuše vyobrazena v pozici shodné s prvotním rozvrhem pražské malby. Shod mezi oběma díly nalezneme více, např. ve figurách putti, zejména pak toho, který je vyobrazen ve dvojici s putti držícím holubice. Kompozice krajiny je rovněž obměnou díla ze Sothebyʼs i jejího protějšku Adonis a spící Venuše v krajině (Sotheby՚s, New York, January 2016, lot 329). Locatelli zemřel 19. února 1741 a Subleyras pak kardinála Valentiho Gonzagu poznal nejdříve po 17. srpnu 1740, kdy ten přijel do Říma na konkláve před volbou papeže Benedikta XIV. Obraz proto musel být namalován, respektive malba započata v tomto období několika měsíců, kdy Subleyras pracoval též na portrétu nově zvoleného papeže. Je však možné, že dílo nevzniklo ze vzájemné spolupráce. Nicolas Lesur, který připravil monografii Pierra Subleyrase (2023), potvrdil Subleyrasovo autorství figur a předpokládá, že obraz byl započat Locatellim a dokončen a pozměněn Subleyrasem. Locatelli tedy velmi pravděpodobně mohl své dílo rozvrhnout, malba však pravděpodobně zůstala v pouhém náčrtu a Locatelli, který mezitím zemřel, ji již nestihl realizovat. Tento úkol byl pak svěřen do rukou Pierra Subleyrase, který zachoval Locatelliho styl, zároveň však malbu ovlivnil svým charakteristickým rukopisem modelujícím jednotlivé tvary v barevných pastách, který do malby vkládá energii, jež Locatelliho hladce malovaným krajinám chybí.

Martina Jandlová Sošková 2023