Fantastická architektura

Francois de Nomé
(1593 – 1644)
Název Fantastická architektura
Místo vzniku Francie
Datování 1621
Datace uvedená 1621
Provenience před 1939 sbírka Karla Svobody
Způsob nabytí zakoupeno v roce 1939
Inventární číslo O 1702
Katalogové číslo 32
Tematický celek Francouzské malířství 16.-19. století
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla obraz
Rozměry
výška 36 cm / šířka 151 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • Jandlová Sošková 2023, č. k. 32
    Martina Jandlová Sošková, French Paintings from the 16th to the 19th Century. Illustrated Summary Catalogue, National Gallery in Prague 2023.
  • Daniel 1995, 78–79, č. k. A 20
    Ladislav Daniel, Tra l´eruzione e la peste. La pittura Napoli dal 1631 al 1656, National Gallery in Prague, Prague 1995.
  • Kat. Sarasota 1950, 29, č. 69
    Francesco Desiderio, The fantastic vision of Monsù Desiderio, John and Mable Ringling Museum of Art, Sarasota 1950.
  • Causa 1956, 38
    Rafaelo Causa, Franҫois de Nomé detto Monsù Desiderio, Paragone LXXV, 1956, s. 30–46.
  • Sluys 1961, 64, č. 22
    Felix Sluys, Didier Barra et Franҫois de Nomé dits Monsù Desiderio, Paris 1961.
  • Preiss 1973, 89
    Pavel Preiss, „Monsù Desiderio“ François De Nomé, Glosy k výkladu jeho díla, in: Sborník prací filosofické fakulty Brněnské university XXII, F 17, Brno 1973, s. 83−95.
  • Nappi 1991, 143, č. A 73
    Maria Rosaria Nappi, François De Nomé e Didier Barra, l´enigma Monsù Desiderio, Milano – Roma 1991.
  • Daniel, in: Kat. NG 2000, 186
    Vojtěch Lahoda – Olga Uhrová, Vincenc Kramář. Od starých mistrů k Picassovi, Národní galerie v Praze, Praha 2000.

Obraz byl v roce 1939 zakoupen jako dílo Belisaria Corenzia. Franҫoisovi de Nomé jej připsal Raffaello Causa (1956). Formát pražského obrazu byl v minulosti upraven, seříznut při jeho horním okraji. Původní rozměry díla se pravděpodobně shodovaly s verzí ze soukromé sbírky v Miláně (olej na plátně, 50 × 147 cm, Sotheby՚s, Milano, 17. 11. 2008), kterou Nappi (1991, s. 144, č. k. A 74) považuje za repliku obrazu O 1702. Uprostřed scény sestavené z perspektivně ubíhající architektury je chrám centrální kruhové dispozice, osazený sochami: uprostřed je figura Mojžíše v pozdně gotickém oltáři v klasickém kruhovém chrámu, fontána je pak ozdobena figurou ženy představující Isis inspirovanou rytinou od Giana Jacopa Caraglia podle kresby Rossa Fiorentina, 1526 (MET, New York, inv. č. 49.97.223), a satyry. Budovy jsou pak osazeny figurami proroků po vzoru gotických katedrál. K inspiračním zdrojům Franҫoise de Nomé pravděpodobně patří např. též obrazy zobrazující architekturu renesančních měst: srov. Florentský malíř 16. století, Ideální město (Walters Art Museum). Kompozice z NGP i kompozice, která prošla aukcí Sotheby՚s se navzájem odlišují v celé řadě detailů, např. vyobrazených soch. Na dnes viditelné malbě z NGP chybí též většina figur rozmístěných vlevo i vpravo na prostranství scény, rentgenový snímek však existenci chybějících figur dokládá. Ukazuje dokonce celkově mnohem početnější stafáž – množství figur bylo totiž původně shromážděno před Mojžíšovým chrámkem. Naše představa o původní podobě kompozice, ale i o jejím malířském provedení však zůstane do jisté míry zastřena poničením desky v minulosti, které způsobilo barevné ztráty. Pražský obraz je datován do roku 1621, což potvrzuje jeho řazení mezi díla, jež vznikla během malířova působení v Neapoli. Některé prvky pražského obrazu, např. centrální chrámek, sochy, či tordované sloupy, se v různých obměnách na malbách Franҫoise de Nomé objevují opakovaně. Jsou součástí malířova tvarosloví uplatňovaného na malbách s nejrůznějšími náměty (srov. Umučení světce, Binningen, Collection of Richard Dreyfus).

Martina Jandlová Sošková 2023