První sériově vyráběná schizofrenie

Jiří Černický vstupuje na scénu na začátku 90. let performativními akcemi na pomezí akční malby. Ty dobově velmi originálně z ekologických pozic komentují zničené životní prostředí v Severočeském kraji, odkud Černický pochází. Například performance Meteobody painting z roku 1991 se odehrává v měsíční krajině povrchového uhelného dolu, kde Černický pracoval. Následují utopické, ale zároveň emotivní projekty, ovlivněné avantgardou 20. let a s výrazným sociálním i duchovním rozměrem. V rámci projektu Slzy pro Etiopii z let 1993 až 1994 Černický nejprve shromáždil do zkumavky slzy obyvatel rodného Ústí nad Labem, které následně během vlastní duchovní a zároveň extrémně vyčerpávající a nebezpečné pěší pouti napříč Afrikou předal představeným kláštera v etiopské Lalibelle. V polovině 90. let se jeho tvorba obrací směrem k mnohovrstevnaté kritice produktového designu jako symbolu racionálního spojení konzumního života a vykořisťování. Dílo První sériově vyráběná schizofrenie je doslovnou metaforou úzkosti z rychle probíhajících změn během ekonomické transformace, ale i rychlosti změn moderního života obecně. Motiv tváře-lebky, převzatý ze slavného obrazu Edvarda Muncha, Černický převádí do podoby motorkářské helmy. Aerodynamický tvar helmy, vytvořený počítačem ve speciální laboratoři, je opět jakousi aluzí na Munchovy typicky úzkostně protažené linie krajiny, které zároveň připomínají akcelerační deformace. Helma měla být původně vyráběná v německém závodě nejmenované automobilové firmy, která za druhé světové války využívala totálně nasazené české dělníky. To se nakonec Černickému vzhledem ke kontroverzi nepodařilo. Čistý, bílý, hladký tvar je také odkazem k minimalismu v umění, ten zároveň spojuje i s čistotou jako politickým konstruktem podněcujícím k násilí.

Michal Novotný 2023