Navzdory přitažlivosti zemské

Dílo Stanislava Judla vznikalo během pouhých deseti let – od roku 1979, kdy měl první samostatnou výstavu, do února 1989, kdy spáchal z neznámých důvodů sebevraždu. Jeho dílo se svým pokusem o skutečně duchovní hodnoty vymyká relativizující generaci 80. let. Judlova tvorba během studií je ovlivněna dobovou konvencí a přiklání se hlavně k dětské ilustraci. Po studiích se účastnil i dvou důležitých výstav nezávislé scény, jež byly přerušeny policejním zásahem, a to Setkání na tenisových dvorcích v červnu 1982 a sympozia Mutějovice na podzim roku 1983. V druhé polovině 80. let opustil groteskní prvky i experimentálnější přístupy a vrátil se spíše k tradičním médiím. Tehdy nastupující postmoderní generaci, se kterou sdílel formální výrazové prostředky, se vymyká hlavně svou přetrvávající vírou ve smysl umění jako zprostředkovatele duchovní zkušenosti překračující fyzickou realitu. Skrze ni se dostává až k náboženskému pojetí obrazu a tázání po existenci Boha. Jeho malby charakterizuje detailní provedení a kombinace různých technologických postupů někdy připomínajících až středověkou malbu. Posvátnou, auratickou zkušenost obrazů ještě doplňují ručně vyrobené, pracně profilované rámy. Navzdory přitažlivosti zemské je jedním z posledních Judlových obrazů a jediným obrazem, který otevřeně následuje tradiční ikonografický motiv, variaci na motiv Ukřižování. S křesťanským motivem Judl pracuje zcela vážně, výsledkem je existenciální napětí a křeč, zdůrazněná i tím, že na kříži ukřižovaný chybí.

Michal Novotný 2023