Kavárna — Sedím, dívám se, pootočil jsem hlavu

Pro malíře, sochaře a grafika Karla Malicha byla inspirací příroda a krajina. Po raném období geometrizace krajin a figur opustil na přelomu 50. a 60. let předmětnou malbu jasných barev a postupně přešel k abstrakci. Začal redukovat výrazové prostředky, aby dosáhl obsahového zúžení na stěžejní rysy a linie kompozice. Našel pevné tvarové zázemí v základních geometrických formách, linii kreseb přenesl do koláží a reliéfů a následně i do drátěných konstrukcí. Pro Malicha se stala důležitou otázka energie, linie a bodu. Jeho snahou bylo nalézt kosmický řád skutečnosti. Ve druhé polovině 60. let se umělec tematicky věnuje otevírání geometrických útvarů a jejich fúze s prázdným prostorem. Vytváří utopické architektonické projekty, jejichž rysem je otevřenost do prostoru. V tomto duchu vzniká i dílo Modrozlatý koridor, v jehož jádru je skryta Malichova představa o regulaci energetických toků, které je možno v expozici vidět v části nazvané Struktury citlivosti. V 70. a 80. letech tvoří dematerializované drátěné konstrukce, které se postupně odlepují od země a zůstávají zavěšené v prostoru. V díle Kavárna Malich zaznamenává banální i transcendentální okamžik vytržení z každodennosti, ve kterém sedí za kavárenským stolem a sleduje své okolí. Svůj dojem, nebo spíše pohlcování vlastního já vizí, formuje do podoby proudění barevných drátů. V díle jako by se prolínal vnitřní a vnější prostor. Prostor kavárny proudí dovnitř těla a jeho vnitřní prostor naopak ven. Autor uvažuje nad vztahy mezi okolím a naší imaginací, nad vztahy mezi člověkem, přírodou a kosmem.

Adéla Janíčková 2023