Jeníček

Stanislav Podhrázský patřil do stejného okruhu umělců jako Miloslav Chlupáč, Zbyněk Sekal či Zdeněk Palcr. Jejich raně poválečná tvorba byla ještě velmi ovlivněna surrealismem a současně se přikláněla k realistickým tendencím. Tvorba Podhrázského z konce 40. let je až halucinační, obsahuje hlubokou existenciální tíseň i meditativní až spirituální vlastnosti. Tehdy vznikly i ojedinělé plastiky Jeníček a Kabát. Z tvorby tohoto období známe jen fragmenty, jelikož řadu prací z této doby Podhrázský později zničil. Subtilní socha Jeníček, zdeformovaný lidský plod, je nejznepokojivějším dílem této periody. Plastika patrně odkazuje k trýznivé vnitřní vizi autora, traumatu minulosti, pro které není racionální vysvětlení. Konec 40. let, který byl pro Podhrázského extrémně psychicky náročný, vyústil v roce 1950 v dobrovolnou psychiatrickou léčbu. Jeho chorobu teoretik Jindřich Chalupecký přikládal na vinu době, nikoli osobnosti. Důsledkem také bylo, že se Podhrázský celou první polovinu 50. let vlastní tvorbě vyhýbal. Až na přelomu let 1955 až 1956 se opětovně vrátil k figurálním kompozicím převážně v malbě.

Eva Skopalová 2023