(53614284)

Anna Daučíková ve svém uměleckém vývoji střídala různé přístupy i média. V jádru její práce ale vždy zůstává otázka lidského těla určovaného politikou. Daučíková studovala sklo v architektuře a tento materiál v její práci zůstává symbolikou toho, jak společenské normy určují identitu a tělesnost a jak je neviditelně tvarují, podobně jako sklo přitisknuté k tělu v jejích performancích a fotografiích. Daučíková se jako jedna z prvních československých umělkyň po roce 1989 otevřeně přihlásila k vlastní homosexuální orientaci a feministickému postoji a od poloviny 90. let se věnuje performanci a hlavně videu. Videokamera je pro ni protézou, pomocí které ohledává a analyzuje okolní svět. Dílo (53614284) je z konce jejího malířského období. Formálně připomíná lettrismus, který neužívá znaky, tedy v tomto případě psaná čísla, jen s ohledem na jejich obsah, ale spíše jako výtvarné formy. U Daučíkové je však práce s čísly také metaforou nutnosti skrývání vlastní skutečné identity. Číslo 53614284, které je v obrazu navrstvené a ze kterého tedy vidíme hlavně poslední číslici 4, snad odkazuje k reálnému telefonnímu číslu, a zprostředkovaně tak i k utajené komunitě či snad milostnému vztahu.

Michal Novotný 2023