Papež Pius VI. doprovází švédského krále Gustava III. při návštěvě vatikánských muzeí

Bénigne Gagneraux
(1756 – 1795)
Název Papež Pius VI. doprovází švédského krále Gustava III. při návštěvě vatikánských muzeí
Místo vzniku Francie
Datování 1786
Provenience 1786–1798 sbírka papeže Pia VI.; 1798–1801 kořist císařské armády v Itálii; sbírky císaře Františka II., Vídeň; od 1802 zapůjčeno do OSVPU
Způsob nabytí získáno ze Sbírky Pražského hradu, 1960
Inventární číslo O 9025
Předchozí inventární čísla DO 63
Katalogové číslo 17
Tematický celek Francouzské malířství 16.-19. století
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla obraz
Rozměry
výška 162 cm / šířka 259 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • Barvitius 1889, 71, č. k. 218
    Vojtěch Barvitius, Katalog obrazárny v domě umělců Rudolfinum v Praze. Praha 1889 (německé vyd. Praha 1889).
  • Bergner 1912, 65, č. k. 192
    Paul Bergner, Katalog obrazárny v domě umělců Rudolfinum v Praze. Praha 1912 (německé vyd. Praha 1912), (Cranach – škola)
  • Jandlová Sošková 2023, č. k. 17
    Martina Jandlová Sošková, French Paintings from the 16th to the 19th Century. Illustrated Summary Catalogue, National Gallery in Prague 2023.
  • Parthey 1863, 407, č. 1
    Gustav Parthey, Deutscher Bildersaal. Verzeichniss der in Deutschland vorhandenen Oelbilder verstorbener Maler aller Schulen, I–II, Berlin 1863, 1864.
  • Verzeichnis 1867, 10, č. k. 29
    Verzeichniss der Kunstwerke in der Gemälde-Galerie der Privatgesellschaft patriotischer Kunstfreunde zu Prag, sowie der damit vereinigten Hoser´schen Gemälde-Sammlung, Prag 1856 (další vydání 1862, 1867, 1872).
  • Průvodce Rudolfinum 1913, 38, č. k. 192
    Průvodce obrazárnou v domě umělců Rudolfinum v Praze, Praha 1913.
  • Chracas 1785, 1068 (March 26, 1785)
    Il Chracas nel ՚1700: Diario Ordinario (DI ROMA), IV (1777–1800).
  • Gorani II 1793, 237
    Joseph Gorani, Mémoires secrets et critique des cours, des gouvernemets, et des mœurs des principaux Etats de l՚Italie, I–III, Paris 1793.
  • Paillet 1805, 67
    Jullien Paillet, La Panthéon Dijonnais, ou Hommage aux grands hommes de la Côte-d՚Or, et des départements qui faisaient partie de la ci-devant Bourgogne, Dijon 1805.
  • Verzeichnis 1835, 44. č. k. 38
    Verzeichniss der Kunstwerke, welche sich in der Gemählde-Gallerie der Privatgesellschaft patriotischer Kunstfreunde zu Prag befinden, Prag 1827 (další vydání 1831, 1835, 1838).
  • Verzeichnis 1838, 114, č. k. 18
    Verzeichniss der Kunstwerke, welche sich in der Gemählde-Gallerie der Privatgesellschaft patriotischer Kunstfreunde zu Prag befinden, Prag 1827 (další vydání 1831, 1835, 1838).
  • Dussieux 1856
    Louis Etienne Dussieux, Les artistes franҫais à l՚étranger, Paris 1856.
  • Baudot 1889, 28, 40
    Henri Baudot, Éloge historique de Bénigne Gagneraux, peintre d´histoire de S. M. le Roi de Suède, membre de l´Académie de ´Forti à Rome Membre et professeur de l´Académie des Beaux-Arts de Florence, Dijon 1889.
  • Sutter 1904, 19
    Conrad Sutter, Eine francözische Provinzial-Schule im XVII Jahrhundert, Freiburg 1904.
  • Lespinasse 1913, 215, č. k. 829
    Pierre Lespinasse, L՚art franҫais et la Suède de 1637 à 1816, Paris 1913.
  • Sutter, in: Thieme – Becker 13 1920, 66−68
    C. Sutter in: Ulrich Thieme − Felix Becker, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, I−XXXVII, Leipzig 1907−1950.
  • Pastor 1933, 79
    Ludwig von Pastor, Geschichte der Päpste seit dem Ausgang des Mittelalters, Freiburg im Breisgau 1933.
  • Lossky 1935, 11, 17, č. 30
    Boris Lossky, L´art français à la galerie d´êtat de Prague, La Revue française de Prague, 14, (mars 1935), 1935.
  • Boyer 1936, 214
    Ferdinand Boyer, Les artistes franҫais et les amateurs italiens du XVIIIe siècle, Bulletin de la Société de l՚Histoire de l՚Art, 1936, s. 273–288.
  • Lossky 1936, 236-243
    Boris Lossky, „Paven Pius VI visar Gustaf III det vatikanska skulptur galleriet“ Gagneraux malningar i nationalmuseum och statens konstsamligar i Prag, Nationalmusei Arsbok, 1936, 6, s. 236−243.
  • Lossky 1936, 240
    Boris Lossky, Bulletin de la Societé de l՚ histoire de l՚art franҫais, 1936.
  • Lossky 1937, 296–300
    Boris Lossky, „Setkání Pia II. s Gustavem III.“ od B. Gagneraux v museu stockholmském a hradě pražském, Umění X, 1937
  • Kat. Paříž 1958, 28, č. 14
    Kat. Paříž 1958: L´Art francais et l´Europe aux XVIIe et XVIIIe siècles, Orangerie des Tuilerie, Paris 1958.
  • Pietrangeli 1961, 15−21
    Carlo Pietrangeli, Un sovrano in incognito visita la Dominante nel Settecento: Gustavo III di Svezia a Roma, Capitolum XXXXVI, 1961, č. 10. s. 15−21; č. 12, s. 13−20.
  • Quarré 1961, 132
    Pierre Quarré, Le voyage de Gustave III, roi de Suède, en Italie et ses rapports avec la Bourgogne, Mémoires de l՚Académie des Sciences, Arts et Belles-Lettres de Dijon CXIV, 1957–1959 (1961), s. 129–134, il. na s. 132–134.
  • Sandström 1972, 70
    Brigitte Sandström, Bénigne Gagneraux et ses contact avec la Suède, Annales de Bourgogne XLIV, 1972, s. 65–79.
  • Gonzales-Palacios 1973, 55
    Alvar Gonzales-Palacios, La grammatica neoclassica, Antichità viva XII, 1973, 4, s. 29–55.
  • Laveissière 1980, 223
    Sylvain Laveissière, Bénigne Gagneraux in Bernard Prost, André Girodie, Pau Brune, Sylvain Laveissière (eds.). Dictionnaire des artistes et ouvriers d՚art de Bourgogne, 1–2, 1980.
  • Sandström 1981, 82, 124−126, č. k. 14
    Birgitta Sandström, Bénigne Gagneraux (1756−1795), éducation, inspiration œuvre, Stockholm 1981.
  • Sandström in Laveissière 1983, 32
    Brigitta Sandström in: Sylvain Laveissière, Bénigne Gagneraux (Dijon 1756 – Florence 1795), un peintre bourgignon dans la Rome néo-classique, Roma, Villa Borghèse, Dijon, Musée des Beaux-Arts, Roma 1983.
  • Laveissière 1983, 30, 98−99, č. k. 26
    Sylvain Laveissière, Bénigne Gagneraux (Dijon 1756 – Florence 1795), un peintre bourgignon dans la Rome néo-classique, Roma, Villa Borghèse, Dijon, Musée des Beaux-Arts, Roma 1983.
  • Pietrangeli 1984, 118–120, pozn. 12, 23
    Carlo Pietrangeli, Pio VI in visita al museo Pio-Clementino, Bolletino, Monumenti musei e gallerie pontificie V, 1984, s. 113–120.
  • Schoch, in: Kat. Nürnberg 1991, 360, č. k. 1.4
    Gerhard Bott – Heinz Spielmann (eds.), Künstlerleben in Rom. Bertel Thorvaldsen (1770−1844): der dänische Bildhauer und seine deutschen Freunde, Germanisches Nationalmuseum, Nürnberg 1991.
  • Hojda, in: Slavíček 1993, 316
    Lubomír Slavíček (ed), Artis Pictoriae Amatores. Evropa v zrcadle pražského barokního sběratelství (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1993.
  • Hojda – Vlnas 1994, 10, č. I.A 4
    Zdeněk Hojda – Vít Vlnas, Cesty a cestovatelé v raném novověku, Litoměřice 1994.
  • Grate 1994, 154, pozn. 4
    Pontus Grate, French Paintings II. Eighteenth Century, Swedish National Art Museum, Stockholm 1994.
  • Vlnas, in: Vlnas 1996, 61–62, č. k. 1.2.11
    Vít Vlnas, Znovuvyzdvižení umění a vkusu. Společnost vlasteneckých přátel umění v letech 1796−1884, in: Vít Vlnas (ed.), Obrazárna v Čechách 1796−1918, Praha 1996, s. 25−35.
  • Lamers, in: Kat. London – Roma 1996-1997, 80–81, č. k. 38
    Andrew Wilton – Ilaria Bignamini (eds.), Grand Tour, the Lure of Italy in the Eighteenth Century, Tate Gallery London 1996 – Palazzo delle Exposizioni Rome 1997, London 1996.
  • Swozilek 1999, 128
    Helmut Swozilek (ed.), Memorie istoriche di Maria Angelica Kauffmann Zucchi riguardanti l´arte della pittura da lei professata scritte da G. C. Z. (Giuseppe Carlo Zucchi) Venezia MDCCLXXXVIII, Schriften des Vorarlberger Landesmuseums. Reihe B Kunstgeschichte und Denkmalpflege, Bd. 2, Bregenz 1999.
  • Collins 2004, 53−54
    Jeffrey Collins, Papacy and Politics in eighteenth-century Rome. Pius VI and the Arts, Cambridge 2004.
  • Körner 2017, 189, pozn. 121 na s. 281
    Alex Körner, America in Italy. The United States in the Political Thought and the Cultural Imagination of the Risorgimento 1763−1865, Oxford 2017.
  • Jandlová, in: Kat. NG 2021, 30–305
    Olga Kotková (ed.), Staří mistři II / Alte Meister II/ Old Masters II, Národní galerie v Praze, Praha 2021.
  • Šafařík, in: Kat. NG 1962, 17, č. k. 18
    Výstava přírůstků 1957−1962. Obrazy, Národní galerie v Praze, Praha 1962.

Scéna z Pio-klementinského muzea je pozměněnou replikou malby, kterou Gagneraux namaloval pro Gustava III. a jež je uložena v Nationalmuseum ve Stockholmu. Zachycuje setkání švédského krále s papežem během Gustavovy návštěvy vatikánského muzea. Setkání se mělo odehrát 1. ledna 1784 v rámci cesty, kterou Gustav III. inkognito podnikl po Itálii; v květnu toho roku pak Gustav III. plátno u mladého malíře objednal. Asi o osm měsíců později bylo dílo hotovo. Ještě před jeho odvozem do Švédska vzbudila malba zájem Pia VI., který si objednal její repliku. Tato signovaná a do následujícího roku datovaná varianta stockholmské kompozice padla v letech 1798−1801 do rukou císařské armády v Itálii. Ze sbírky Františka II. pak bylo plátno převezeno na Pražský hrad, odkud bylo zapůjčeno (1802) do tehdejší Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (předchůdkyně Národní galerie v Praze). Scéna je zasazena do sálů vatikánského muzea inspirovaných Sala delle Muse s průhledem do Sala Rotonda. Zatímco si švédský král se svým doprovodem prohlížel nově zpřístupněné sály muzea, měl se k němu připojit papež v doprovodu kněží, který právě vycházel ze mše a který posléze Gustavu III. ukázal sály muzea i knihovnu. Reprezentativnost výjevu podtrhují vyobrazené plastiky, které patří k nejcennějším dílům muzea, např. kopie Feidiovy Amazonky, Apollón Belvederský nebo Ganymédes. Většinu mužů z panovníkova i papežova doprovodu lze identifikovat. Vlastní srovnání jednotlivých portrétovaných osob na obou obrazech přináší několik změn, za nimiž stáli velmi pravděpodobně osobnosti objednavatelů obou obrazů. Osa obrazu vede přesně mezi oběma vládci, což potvrzuje rovnost obou mužů. Papežova, tedy nyní pražská verze podobizny ale zobrazuje papeže přece jen nepatrně vyšší postavy a viditelně staršího v porovnání s pojetím jeho postavy na stockholmské podobizně. Na švédské verzi je pak Gustav III. vyobrazen z profilu, jak hledí přímo na papeže, zatímco na papežově obraze je vyobrazen ve tříčtvrtečním profilu, jak vyhlíží, obdobně jako papež, ven z obrazu. Na pražském obraze však v několika případech nejsou zobrazeny tytéž osobnosti jako na švédské verzi. Po papežově pravici se na stockholmské malbě nachází figura mladíka nesoucího kříž, zatímco na pražské verzi je nosič kříže starší a mohl by představovat kardinála Franҫoise-Joachima de Pierre de Bernise (Laveissière 1983). Kardinál de Bernis byl prostředníkem objednávky repliky portrétu pro papeže, což mohlo být důvodem umístění jeho portrétu ve verzi pro papeže. V popředí po papežově pravici je pak jeho synovec Romualdo Braschi Onesti. Za jeho pravým ramenem není na Gustavově verzi vyobrazen nikdo. Na Piově obraze je pak postava mladého muže, kterou Boris Lossky a později Brigitte Sandström identifikovali jako Bénigna Gagnerauxe, který svůj autoportrét na švédské verzi umístil do společnosti sochaře Johana Tobiase Sergela a rytce Francesca Piranesiho, zcela vpravo. Piatrangelli (1987, s. 55–62) však upozornil, že jde o druhého papežova synovce jménem Luigi Braschi Onesti (1745–1816), zde ve funkci majordoma. Gagnerauxe bychom měli i na papežově verzi hledat ve společenství Piranesiho a Sergela, jen namísto z boku se malíř, má-li to být on, jak předpokládáme, v tomto případě zpodobnil zezadu. Nakonec se zastavme u malířského zpracování papežské verze podobizny. IRR odhalila podkresbu, překreslenou, jak již bylo zmíněno, nejpravděpodobněji z pauzy. Nalezneme zde i dílčí posuny v kresbě. Stockholmská podobizna je v malbě volnější, to však vzhledem k tomu, že pražská vznikla jako druhá v pořadí, není nelogické.

Martina Jandlová Sošková 2023