Hrozící Amor

Ve sbírce Josefa Hosera obraz figuroval jako dílo Charlese-Antoina Coypela. Kde ani kdy jej Hoser získal, nevíme. Pravděpodobně však mezi roky 1843 a 1847, kdy obraz věnoval Obrazárně. Malba je zmenšenou kopií podle originální, nyní nezvěstné malby, která byla vystavena na Salonu v Paříži v roce 1746, č. 6 (Lefrançois 1994, s. 341−343, č. k. P 244) a prodána 2. 4. 1778 po smrti markýzy Langeac v Paříži. Nyní nezvěstnou malbu vyryl v roce 1755 Jean Daullé (1703−1763). Rytina uvádí rozměry malby –předlohy, podle níž byla vytvořena (3 × 2 feets), a připojuje též informaci, že dílo se nacházelo v době vzniku rytiny ve sbírce Madame Poplinière. Thierry Lefrançois (1994, s. 342) napsal, že drobný obrázek z NGP by mohl být velmi pravděpodobně autentickým dílem Coypelovy dílny. Obraz sice vyniká jemností a přesností malířského provedení, o modello pro originální obraz ale jít nemůže. Této tezi neodpovídá očividná popisnost, pečlivost a jistá opatrnost v jeho provedení, svědčící spíše o následování předlohy než o upřesňování podoby budoucího díla. Nemůže jít ani o předlohu pro rytinu Jeana Daulléa, protože se od této částečně odlišuje. Nejmarkantnější je odlišné vedení stínu na dlažbě podlahy. Draperie zavázané stuhy je pak na obraze částečně zjednodušena a stejně tak peří na křídlech Amora se s rytinou neshoduje zcela. Kopie podle rytiny to tedy také není, protože malba je vůči rytině stranově převrácena. Malba vyobrazuje stojícího Amora s varovně zvednutým prstem. Mnohoznačný výraz Amorovy tváře způsobil ve své době senzaci a adekvátnost tohoto gesta se stala předmětem diskusí. Podle soudobého komentáře La Fonta de Saint-Yenne 1747, citovaného v monografii Thierryho Lefrançoise (s. 342), bylo mistrovství této malby spatřováno ve vyjádření umírněnosti a naivity na jedné straně, a zlomyslnosti a proradnosti na straně druhé. Zájmu, který obraz vzbudil, nasvědčuje podle Lefrançoise malířova reakce, která zazněla v řeči „Parallèle de lʼÉloquence et de la Peinture ou Réflexion sur lʼArt de bien Dire“, se kterou malíř vystoupil 1. února 1749 na půdě Académie royale v Paříži. Obhajoval zde oprávněnost a nezbytnost přemrštěného vyjadřování v malířství, pokud přispívá k větší výmluvnosti obrazu, a celkově kladl důraz na ideu malby.

Martina Jandlová Sošková 2023