Portrét Pierra Le Tessiera de Montarsise

Portrét z NGP je pravděpodobně dílenskou kopií dnes nezvěstného obrazu, známého z rytiny Gérarda Edelincka (1640–1707), (Bibliothèque Nationale, Cab. des Estampes Db 7, folio f 36; British Museum). Tato rytina je však vzhledem k obrazu z NGP stranově obrácena, a není tedy její předlohou. Předlohou verze z NGP byla pravděpodobně originální Coypelova malba, ani s ní se však verze z NGP neshoduje zcela: rozhalenka, včetně knoflíků od košile vyobrazeného muže, je totiž namalována na stejné straně jako na rytině. Celkově uspokojivá úroveň malířského zpracování však nasvědčuje tomu, že by mohlo jít o pečlivě provedenou dílenskou variantu portrétu. Dílenské repetice Coypelových kompozic se vyznačovaly vysokou kvalitou provedení, často obtížně odlišitelnou od originálu. Zlatník Pierre Le Tessier de Montarsis byl rodinným přítelem a Antoine Coypel ho vyobrazil, jak listuje ve svazku Charlese Perraulta Les Hommes illustres qui ont vécu en France pendant ce siècle. Přítomnost svazku má patrně potvrzovat Montarsisovu příslušnost k výjimečným mužům, o nichž se v knize píše (Nicole Garnier, Antoine Coypel (1661–1722), Paris 1989). První díl Perrault publikoval v roce 1696, druhý pak v roce 1700. Nezvěstný obraz a pravděpodobně i jeho varianta z NGP tedy vznikly v rozmezí let 1696 a 1707, kdy Edelinck zemřel, nejpravděpodobněji to však bylo kolem 1700. Garnier poukazuje na posun v Coypelově přístupu k portrétování, když připomíná strohost první známé malířovy podobizny – Portrét Jacquese Savaryho, zachycený i na Edelinckově rytině a časově řazený před rok 1688. Je zřejmé, že Montarsisův portrét odráží Coypelův již uvolněnější přístup k malbě, který se u něj projevoval od 90. let 17. století, kdy se více zaměřil na klientelu z řad pařížské aristokracie. Existence pražské verze tohoto portrétu je dalším svědectvím o možné praxi v Coypelově dílně.

Martina Jandlová Sošková 2023