Název | Zákon a milost |
---|---|
Místo vzniku | Německo |
Datování | |
Datace uvedená | 1529 |
Provenience | 1814–1922 do OSVPU zapůjčil hrabě Jan Nostic-Rieneck a jeho dědicové |
Způsob nabytí | získáno 1950 ze soukromé sbírky v Praze |
Inventární číslo | O 10732 |
Katalogové číslo | 8 |
Tematický celek | Německé a Rakouské malířství 14.-16. století |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | obraz |
Přípis | papírový lístek s číslem: E.C 1265 [=EC inventář] |
Popis | formát desky není původní: ze tří stran seříznuto, pouze horní hrana v původním stavu, rubová strana: několik zářezů, v nichž došlo k oslabení podložky (slabá místa zpevněna během restaurace); |
Rozměry |
výška 72 cm / šířka 88 cm
|
Materiál | |
Literatura | |
Prameny |
Antiteze Zákon a milost (obraz též nazýván První hřích a vykoupení lidstva) vychází především z Lutherova učení o Ospravedlnění vírou. Luther mj. čerpal z dopisů apoštola Pavla Římanům, jak rozebral Bach-Nielsen (Bach-Nielsen 1990, s. 146–184). Svůj postoj Luther dále vysvětlil ve svém pojednání De servo arbitrio z roku 1525 (O osvobození duše). Lutherovu koncepci koncem 20. let 16. století (lépe řečeno po 1528) výtvarně rozpracoval Lucas Cranach starší a jeho dílna. Kromě Martina Luthera též Cranacha ovlivnily teologické názory Philippa Melanchtona. Obrazů a ilustrací tohoto námětu vyprodukoval Cranach starší, jeho dílna, následovníci i další umělci reformační doby bezpočet. Mezi nimi je však možno najít dva archetypy z 1529 z ruky Lucase Cranacha st., z nichž ostatní exempláře vycházejí: 1.: tzv. „Gothský typ“ (Schlossmuseum Gotha); 2.:tzv. „Pražský typ“ – což je právě zde diskutovaný obraz z NG v Praze. Ovšem předstupněm pro Pražský typ je titulní ilustrace z Cranachovy dílny pro Lutherovo Auslegung der Evangelien vom Advent bis zum Ostern. Wittenberg 1528. ([kat. výstavy] Gesetz und Gnade. Cranach, Luther und die Bilder. Wartburg, Eisenach – Schloss Hartenfels, Torgau. Eisenach 1994, s. 53). V literatuře, počínaje O. Thulinem (Thulin 1955), lze nalézt podrobný popis obou archetypů, přičemž novější příspěvky si všímají především rozdílů v jejich možné recepci (Bach-Nielsen 1990). V poslední době zazněly i názory, že koncepce tzv. „Pražského typu“ je ovlivněna erasmiánstvím (Weniger 2004, s. 115–134; Kotková 2012). Pražský typ, stejně jako Gothský, je symetricky rozdělen stromem (vlevo uschlým, vpravo svěže zeleným) na dvě poloviny. U pražské verze je levá část důsledně vyhrazena době sub lege (Starý zákon), pravá odpovídá době sub gratia (Nový zákon). Této koncepci odpovídá i výběr zobrazených scén: vlevo na hoře Sinaj dostává Mojžíš kamenné desky s Desaterem. Pod tímto výjevem stojí Adam a Eva pod stromem poznání. Eva právě podává Adamovi utržené jablko. Ve středním plánu je vztyčen měděný had. Smrt připomíná otevřený hrob s mrtvým tělem. Prorok Izajáš patřící k překonané době sub lege se výrazným gestem obrací k člověku, jenž sedí na rozhraní obou ér, a poukazuje k Vykupiteli na kříži, tj. k době sub gratia. Z pravé strany se k člověku naklání Jan Křtitel. Rovněž ten připomíná spasení lidstva prostřednictvím Kristovy oběti – pravou ruku vztahuje k Beránku Božímu. Protějškem k výjevu na Sinaji je Marie na hoře Sion, k níž se blíží letící Ježíšek s křížem, Immanuel. V pozadí lze rozpoznat výjev Zvěstování pastýřům. Konečně vpravo dole Zmrtvýchvstalý Kristus překonává smrt a hřích. Srozumitelnosti a didaktičnosti obrazu i jednotlivých scén bylo dosaženo též pomocí vysvětlujících přípisů, které doprovázejí většinu dochovaných exemplářů (viz též kopie O 9619 z NG). Nápisy, ovšem zjevně z pozdější doby, byly i na našem archetypu. V literatuře i v galerijních inventářích bývá originál opakovaně zaměňován za kopii (O 9619), která je od 1800 ve sbírkách NG. Někteří badatelé náš originál vidí jako dílenskou práci. Spoluúčast dílny lze podobně jako u velké většiny Cranachových děl z 20.–30. let předpokládat, ovšem Cranacha samotného je nutné vidět jako inventora kompozice a tlumočníka nového reformačního námětu. Původní provenience desky není doložena, novější literatura (např. Hrubý – Royt 1992, s. 127–128) s poukazem na velké množství dochovaných památek vzniklých na území Čech, jež ji těsně či volně kopírují, soudí, že byl určen do některého z lutherských sborů na severu Čech, podobně jako jeho mladší kopie z NG.
Olga Kotková 2007