Leden – z cyklu Dvanáct měsíců

Symbolika ročních období představovaná prostřednictvím venkovských sezónních prací, kterými člověk naplňuje svůj úděl, se ze středověkých rukopisů postupně dostávala do námětové škály malířství a v 16. století zdomácněla zejména v nizozemském prostředí, přičemž byla oblíbená ještě ve století následujícím. Jedním z impulsů ke vzniku Stevensova cyklu mohla být také přítomnost maleb Pietera Bruegela v rudolfínských sbírkách představujících pravděpodobně symboly měsíců (dnes Vídeň, Kunsthistorisches Museum, New York, Metropolitan Museum, zámek Nelahozeves, Lobkowiczké sbírky). Stevens byl skvělý kreslíř a jeho prosvětlené krajiny jsou většinou lehce provedeny. Kresba k Lednu, která je ve sbírkách Národní galerie v Praze, se jeho projevu vymyká záměrnou pečlivostí až těžkopádností a ornamentální stylizací stromů. Rub kresby je však zabarven pro přenos na desku, a není tedy pochyb, že šlo o přímou předlohu. Lze také uvažovat, že byla posléze dokončena – kolorována jako samostatný sběratelský objekt. Pojetí Stevensových předloh se kompozičně hlásí k Bruegelovým malbám. Kompozice Ledna je blízká Bruegelově Zimě (Prosinec/Leden), kde se terén levé části v polovině formátu prudce svažuje a odkrývá výjevy otevřené krajiny vpravo, ale namísto lovců ve sněhu vidíme dřevorubce kácející a svážející dřevo a v dolním parteru skupinu měšťanů dovádějících na ledu. Podobně odstupňovaný terén, který tak dovoluje v jednom formátu zobrazit různé výjevy, použil Stevens i u řady ostatních měsíců.

Alena Volrábová 0000