Název | Narození Páně / Adorace |
---|---|
Místo vzniku | Španělsko – Aragonie |
Datování | kolem 1490 |
Provenience | sbírka Franze Ringhoffera (1864–1940) |
Původní umístění | zámek Kamenice u Strančic |
Způsob nabytí | získáno v roce 1945 |
Inventární číslo | DO 4099 |
Katalogové číslo | 1 |
Tematický celek | Španělské malířství a sochařství 13.-19. století |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | obraz |
Popis | Kompozičně jsou postavy Panny Marie a sv. Josefa vsazeny do mělkého prostoru se dvěma ohnisky: ohnisko sbíhavých diagonál perspektivy dlažby, oživující statickou povahu kompozice, se nachází v horní třetině výšky obrazu, zatímco strop chléva je viděn z podhledu. |
Rozměry |
obraz: výška 750 mm / šířka 655 mm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura | |
Prameny |
Připsání obrazu aragonskému malíři podporuje zejména plastické provedení svatozáří všech postav. Svatozáře představují reliéfní, soustředně vyštukované kruhy. Josefova zdvojená svatozář má tvar osmiúhelníku, jehož strany jsou obloukovitě vtlačeny dovnitř. Hvězdicová svatozář se všeobecně používá jen v aragonsko-katalánské oblasti. Obvykle se jí označují proroci, patriarchové a spravedliví Starého zákona, ev. nekanonizované osoby, především sv. Jáchym a sv. Josef (ten byl kanonizován až počátkem 16. století). S aragonskou malířskou školou koresponduje též původní barevnost desky, zásadně teplejší a jasnější, která se odlišuje právě menším použitím olivové zeleně, tak příznačné pro kastilskou hispanoflámskou školu. Popsaný typ plastické výzdoby i některé formální prvky malby se blíží především Martínovi de Soria, k němuž poukazuje lidský typ Madony s dítětem ležícím na plášti, jak jej nacházíme na diptychu v kostele sv. Jana v Larchmontu (New York), kam se dostal někdy v 19. století. Sv. Josef i ostatní mužské postavy tu mají na hlavě čapku, podobnou oné, jaká byla zjištěna rentgenovým snímkem na našem obraze. Příznačné je i zdvojení lemu svatozáře. Protože je však řada připsání Martínovi de Soria (Post, XVII, s. 695–704) zpochybňována, nelze ani obraz z NGP bezpečně vztahovat k jeho jménu. Typický osmicípý nimbus i typy figur vedly nejprve k zařazení díla do okruhu díla Jaima Lany; posléze byla deska spojována s tvorbou Francisca Solivese (Solibese), zvláště s jeho obrazy ze Szépmüvészeti Múzeum v Budapešti, s nimiž má pražský obraz údajně tvořit jeden retábl. Protože jsou všechny obrazy podstatně přemalovány a restaurátorský průzkum byl důsledně proveden jen u pražského, nelze zatím zařazení mezi díla Solivesova považovat za definitivní; i proto, že vztahy k dalším mistrům, například Martínovi de Soria nebo Pedrovi Espalarguésovi, nebyly rovněž dosud důsledně prozkoumány, a navíc dílo Solivesovo prochází v poslední době řadou kritických revizí.
Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020