Název Narození Páně / Adorace
Místo vzniku Španělsko – Aragonie
Datování kolem 1490
Provenience sbírka Franze Ringhoffera (1864–1940)
Původní umístění zámek Kamenice u Strančic
Způsob nabytí získáno v roce 1945
Inventární číslo DO 4099
Katalogové číslo 1
Tematický celek Španělské malířství a sochařství 13.-19. století
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla obraz
Popis

Kompozičně jsou postavy Panny Marie a sv. Josefa vsazeny do mělkého prostoru se dvěma ohnisky: ohnisko sbíhavých diagonál perspektivy dlažby, oživující statickou povahu kompozice, se nachází v horní třetině výšky obrazu, zatímco strop chléva je viděn z podhledu.

Rozměry
obraz: výška 750 mm / šířka 655 mm
Materiál
Technika
Literatura
  • BLAŽÍČEK 1935, s. 158
    Oldřich J. Blažíček, K výstavě madony, církevního malířství a sochařství doby 1350–1550, Dílo XXVI, 1935, č. 8–9, s. 158.
  • KAT. PRAGUE 1935
    Madona, Církevní malířství a sochařství z doby 1350–1550 z klášterního a soukromého majetku, curator Josef Opitz. Dodatek k seznamu majitelů zapůjčených děl. Míry, doplňky a opravy k číslům 1–161, kat. výst., Dům J. V. U., Praha 1935.
  • HARASZTI-TAKÁCS 1972, s. 34–41
    Marianne Haraszti-Takács, Oeuvres de maîtres espagnols du XVe siècle en Hongrie, Bulletin du Musée-des Beaux Arts XXXVIII, 1972, s. 23–56.
  • ŠTĚPÁNEK 1968−1969
    Pavel Štěpánek, La pintura española en la Galería Nacional de Praga, Arte Español I−III, 1968/69, s. 222–235, fig. 1–19.
  • ŠTĚPÁNEK 1969, s. 181
    Pavel Štěpánek, La pintura española en la Galería Nacional de Praha, Ibero-Americana Pragensia III, 1969, s. 181–202.
  • ŠTĚPÁNEK–VLK 1978
    Pavel Štěpánek, Miloslav Vlk (eds.), Sbírky starého umění 15.–19. stol., Privodce a seznam exponáti, Zámek v Nelahozevsi, Praha 1978.
  • ŠTĚPÁNEK–VLK 1979
    Pavel Štěpánek, Miloslav Vlk (eds.), Sbírky starého umění 15.–19. stol., Zámek v Nelahozevsi, Dodatek k privodci a seznamu exponáti, Praha 1979.
  • ŠTĚPÁNEK 1984−1985
    Pavel Štěpánek, Španělské umění 14.–16. století z československých sbírek, kat. výst., Středočeská galerie, Praha 1984−1985.
  • ŠTĚPÁNEK 1990a, s. 351–352
    Pavel Štěpánek, Pinturas y esculturas góticas españolas en la Galería Nacional de Praga, Anuario de Estudios Medievales XX, 1990, s. 349–356.
  • ŠTĚPÁNEK 2007, s. 82
    Pavel Štěpánek, Taules medievales a Praga, in: Diversos Autors, Art Català al Món, collecció Història de l’Art Català, Edicions 62, Barcelona 2007, s. 80–83.
  • ŠTĚPÁNEK 2008, s. 242
    Pavel Štěpánek, Čechy a Španělsko ve středověku. Dějiny a umění, Olomouc 2008.
  • ŠTĚPÁNEK 2019, s. 38–41
    Spanish Painting and Sculpture from the 13th to the 19th Century, Illustrated Summary Catalogue, Prague 2019.
Prameny
  • RINGHOFFER SEZNAM 1945
    Seznam um. děl získaných ze sbírky franze Ringhoffera ze zámku Kamenice u Strančic (19. května 1945). [ANG, fond NG 1945−1958, Zajišťování uměleckých předmětů, zámek Kamenice u Strančic, group 251/30]

Připsání obrazu aragonskému malíři podporuje zejména plastické provedení svatozáří všech postav. Svatozáře představují reliéfní, soustředně vyštukované kruhy. Josefova zdvojená svatozář má tvar osmiúhelníku, jehož strany jsou obloukovitě vtlačeny dovnitř. Hvězdicová svatozář se všeobecně používá jen v aragonsko-katalánské oblasti. Obvykle se jí označují proroci, patriarchové a spravedliví Starého zákona, ev. nekanonizované osoby, především sv. Jáchym a sv. Josef (ten byl kanonizován až počátkem 16. století). S aragonskou malířskou školou koresponduje též původní barevnost desky, zásadně teplejší a jasnější, která se odlišuje právě menším použitím olivové zeleně, tak příznačné pro kastilskou hispanoflámskou školu. Popsaný typ plastické výzdoby i některé formální prvky malby se blíží především Martínovi de Soria, k němuž poukazuje lidský typ Madony s dítětem ležícím na plášti, jak jej nacházíme na diptychu v kostele sv. Jana v Larchmontu (New York), kam se dostal někdy v 19. století. Sv. Josef i ostatní mužské postavy tu mají na hlavě čapku, podobnou oné, jaká byla zjištěna rentgenovým snímkem na našem obraze. Příznačné je i zdvojení lemu svatozáře. Protože je však řada připsání Martínovi de Soria (Post, XVII, s. 695–704) zpochybňována, nelze ani obraz z NGP bezpečně vztahovat k jeho jménu. Typický osmicípý nimbus i typy figur vedly nejprve k zařazení díla do okruhu díla Jaima Lany; posléze byla deska spojována s tvorbou Francisca Solivese (Solibese), zvláště s jeho obrazy ze Szépmüvészeti Múzeum v Budapešti, s nimiž má pražský obraz údajně tvořit jeden retábl. Protože jsou všechny obrazy podstatně přemalovány a restaurátorský průzkum byl důsledně proveden jen u pražského, nelze zatím zařazení mezi díla Solivesova považovat za definitivní; i proto, že vztahy k dalším mistrům, například Martínovi de Soria nebo Pedrovi Espalarguésovi, nebyly rovněž dosud důsledně prozkoumány, a navíc dílo Solivesovo prochází v poslední době řadou kritických revizí.

Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020