Poslední soud

Rytina je díky své dedikaci a dataci rokem 1576 velmi přesně zasazena do historického kontextu – Rudolf II. byl korunován císařem 1. listopadu 1576, nedlouho poté co jeho otec 12. října zemřel. Grafický list na tuto událost přímo reaguje a ukazuje přijetí Maxmiliána II. do Božího království. Jde o jednu z prvních rytin, jež byly věnovány Rudolfovi II. v jeho nové hodnosti. Mnohokomparsní výjev s námětem Posledního soudu působí přes své nevelké rozměry impozantně. V jeho silně emotivním zabarvení i základní kompozici se ozývá především inspirace Michelangelovým Posledním soudem ze Sixtinské kaple, který Rota důvěrně znal, neboť jej v roce 1569 reprodukoval. Kompozice výjevu je členěna na dvě základní části – horní polovině dominuje ústřední skupina Krista, Panny Marie a sv. Jana Křtitele, kterou doplňuje napravo postava Eliáše na ohnivém voze, kterým byl odvezen do nebe (2 Kr 2,1–11), a za ním stojícího Henocha, který byl podobně jako Eliáš vzat na nebesa (Gn 5,18–23). Kristus ukazující své rány je zobrazen jako milosrdný vykupitel. Hlavní skupinu obklopují andělské kůry a sbor apoštolů, níže se nacházejí evangelisté, proroci a starozákonní postavy a v pravé části svatí otcové a panovníci, mezi nimiž rozpoznáváme Rudolfovy předky – císaře Ferdinanda I., který uvádí ke Kristu svého syna Maxmiliána II. Grafický list upomíná na nedávný skon císaře a ukazuje jeho místo v nebi. Ve spodní partii výjevu archanděl Michael se vztyčeným mečem a váhami v rukou bojuje za podpory dalších andělů s ďáblem. Při dolním okraji grafického listu vstávají za hlasu trub mrtví z hrobů: spravedliví stoupají vzhůru a hříšníci jsou unášeni do pekla. Rota se později k této kompozici vrátil a přepracoval ji na nové desce.

Blanka Kubíková 0000