Smrt Adonise

V roce 1924 se tehdy anonymní obraz objevil v korespondenci mezi Vincencem Kramářem (1877–1960), ředitelem Společnosti vlasteneckých přátel umění, a malířem Alfredem Justitzem (1879–1934). Jak vyplývá z dopisu, o koupi obrazu tehdy Kramář neuvažoval. Obraz se do NGP dostal až v roce 1962 ze sbírky rodiny Jaromíra Stretti-Zamponiho (1882–1959), respektive jeho dědiců. K identifikaci obrazu přispěla infračervená reflektografie, na jejímž základě Thierry Bajou (2022) rekonstruoval fragment přemalované signatury, když v ní přečetl jméno IOHANNES CAPASSINI FLORENTINUS FACIEBAT. Objevenou signaturu můžeme dobře srovnat s obdobným a často rovněž druhotně zamalovaným značením dalších známých Capassiniho obrazů, např. IOANNES CAPASSINI FACIEBAT na obraze Svatá rodina se svatou Kateřinou a svatým Janem Křtitelem z Musée des Beaux-Arts v Nîmes, srov. též centrální panel Vzkříšení Krista z oltáře v Tournonu, 1555 (IOANNUS CAPASSINI FLORENTIN FACIEBAT ANNO M.D.L.V.). Rozměrný obraz z NGP ilustruje příběh z Ovidiových Metamorfóz (X, 525–559, 708–709). V popředí vyobrazuje Venuši truchlící nad umírajícím Adonisem, po jehož smrtelném zranění kancem mu z boku ještě prýští krev, z níž vyrůstá sasanka. U hlavy Adonise sedí Kupid s toulcem a šípy, v pozadí se odehrává lov na kance, který přinesl Adonisovi smrt. Barevný, převážně zelený papoušek na větvi nad scénou s mrtvým Adonisem symbolizuje lásku mezi Venuší a Adonisem a na milostný kontext scény v tomto případě poukazuje též stehlík sedící na pahýlu trnité větve v levém dolním rohu obrazu. Sasanka, která dle Ovidia měla vyrůst na místě potřísněném Adonisovou krví, které Venuše pokropila vonným nektarem, zde vzhledem k pomíjivosti svého květu připomíná pomíjivost lásky. Obraz inv. č. O 9306 se po výtvarné stránce nejúžeji váže ke Capassiniho oltáři z Tournonu z roku 1555. Na centrálním panelu představujícím Vzkříšení Krista nalezneme vlevo dole figuru pololežícího vojáka s hlavou skloněnou na prsa, oblečeného v antikizující zbroji, kterého lze dobře spojit s Adonisem z pražské malby. Figura Adonise má mnoho společného i s ostatními zde vyobrazenými vojáky ať již v pohybu či modelaci jednotlivých postav (prchajícího vojáka vpravo můžeme srovnat s Adonisem snažícím se zachránit před kancem v druhém plánu obrazu), nebo v pojetí jednotlivých částí kostýmů (lorika, šněrovací sandály). Na křídle s portrétem kardinála z Tournonu v modlitbě se v pozadí odehrává scéna Zjevení Krista Máří Magdaléně. Pro srovnání s obrazem z NGP je podstatná též hornatá lesy obklopená krajina zobrazující, shodně na obou obrazech, tyčící se kopce perspektivně ustupující do pozadí. Srovnat lze i dvojici Krista a Máří Magdalény, zejména gesta jejich rukou, naklonění Kristovy hlavy i modelaci muskulatury jeho až ke slabinám obnaženého těla, shodnou s modelací obnaženého těla Venuše na malbě z NGP. Přípis ze zadní strany desky z NGP, v němž je uveden rok 1562 a v tuto chvíli pouze částečně rekonstruovatelný text (na základě snímku IRR), by se snad mohl vztahovat ke vzniku obrazu. Pokud se ale vznik díla skutečně váže k roku 1562, je obraz inv. č. O 9306 dokladem kontinuity motivů i výtvarného tvarosloví, jak jsme je poznali již na Capassiniho známých figurálních malbách 40. a 50. let 16. století (výše zmíněný obraz Svatá rodina se svatou Kateřinou a svatým Janem Křtitelem z Musée des Beaux-Arts v Nîmes), v nichž rozpoznáme rezidua tvorby Andrey del Sarto a Francesca Salviatiho stejně dobře jako na nově objeveném obrazu z pražské NGP. Shodné kořeny má též Capassinim využívané Cangiante uplatňující se zejména v barevnosti draperií. Kromě naznačené setrvačnosti v opakování figurálních motivů potvrzuje malba Venuše a Adonis z NGP příklon Giovanniho Capassiniho k vlámské malbě (některá Capassinniho díla byla, dříve než byla odhalena, považována za malby vlámských malířů), respektive k malbě vlámských malířů spjatých s Francií.

Martina Jandlová Sošková 2023