Název | Aethra ukazuje svému synovi Theseovi místo, kde jeho otec ukryl meč |
---|---|
Místo vzniku | Francie |
Datování | před 1768 |
Provenience | sbírka Theodora Körnera, před 1939 |
Způsob nabytí | dar za vývozní povolení, 1939 |
Inventární číslo | O 1621 |
Předchozí inventární čísla | OP 2254 |
Katalogové číslo | 5 |
Tematický celek | Francouzské malířství 16.-19. století |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | obraz |
Značeno | Rubová strana: papírový štítek s číslem Státní sbírky starého umění OP 2254 |
Rozměry |
výška 46 cm / šířka 38 cm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura |
Marie Fournier připsala dílo Nicolasi Guy Brenetovi (Fournier 2022, II, s. 866−867). Obraz je nejpravděpodobněji další skicou, respektive náčrtem k morceau de réception de lʼartiste prezentovanému 25. února 1769 na pařížské akademii a uloženému v École Nationale Supérieure des Beaux-Arts v Paříži (olej na plátně, 132 × 145 cm, inv. č. Pture MRA 125, dépôt du Musée du Louvre, Paris, département des Peintures, inv. č. INV 2851). Malba je blízká jiné, pokročileji zpracované skice datované do let 1767−1768 (olej na plátně, 50,1 × 59,7 cm, a uložené ve sbírce County Museum of Art in Los Angeles, inv. č. M 2000.179.21). Tuto skicu členové Akademie akceptovali 9. ledna 1768 (Procès-verbaux de lʼAcadémie royale de Peinture et de Sculpture 1648–1793, VII, s. 377). Kompozice tohoto morceau de réception i přípravných skic zpracovává vzácně zobrazovaný námět z Plutarchova Thesea (I, 3, 6). Na rozdíl od kompozic ze 17. století (Nicolas Poussin, Chantilly, musée Condé, inv. č. PE 300; Laurent de la Hyre, Caen, musée de Beaux-Arts, inv. č. 76.2.1) Brenet zobrazuje moment objevení meče, ne moment jeho hledání. Théseův otec, athénský král, ukryl svůj meč a opánky pod těžký kámen. Théseus mu je měl přinést do Athén, najde-li v sobě dost síly k tomu, aby odvalil balvan a věci pod ním uložené vyzvedl. Ve výsledné malbě i skice z LACMA v Los Angeles lze vysledovat estetickou dualitu v pojetí figury Aethry, matky Thesea, tyčící se stroze nad Théseem, který k ní naopak jako syn vzhlíží. Oba obrazy prezentují strnulou a uměřenou událost, jíž říční bůh sám (ve skice) a říční bůh s nymfou (ve výsledném díle) přihlížejí. Právě vystižení mírnosti i harmoničnosti scény vyobrazující figury důstojné a obestřené klidem bylo kvalitou, kterou Denis Diderot (1713–1784) v komentáři k pařížskému Salonu v roce 1769 u této Brenetovy malby vyzdvihl a která vytyčila vizuální směr Brenetových příštích maleb. Skica z NGP však zobrazuje všechny zúčastněné figury v pohybu: Théseus vyzvedává právě nalezený meč, zatímco k němu Aethra přistupuje: skica z NGP je namalovaná po některých stránkách odlišně od skici z LACMA (např. pojetí figur Thésea i Aethry) a mohla by skutečně zachycovat první myšlenku budoucího díla, která však budoucí morceau de réception mohla do jisté míry časově předcházet.
Martina Jandlová Sošková 2023