Portrét muže

Pierre Rosenberg v roce 1978 navrhl atribuci portrétu Sébastienu Bourdonovi a datoval jej do 60. let 17. století. Geraldine Fowl připsání v roce 1985 potvrdila, ale obraz vřadila do malířovy tvorby po roce 1653. Srovnala jej s Portrétem Gustava Vasaborga (The University of Uppsala, inv. č. UU36), datovaným do druhého Bourdonova pobytu ve Švédsku, a s Portrétem muže (fragment [?]) z Chicago, The Art Institute, inv. no. 1975.582), datovaným do období jednoho roku od února 1657 do května 1658, který Bourdon strávil v Montpellier. Thuillier publikoval pražský obraz v katalogu výstavy z roku 2000 a zařadil jej do období tohoto Bourdonova pobytu v Montpellier. Malíř tehdy ve svých podobiznách začal klást důraz na reprezentativnost a vznosnost. Jeho malby jsou napříště statičtější, velkou pozornost věnuje zpracování bohatě řasených draperií i jejich barevnosti, soustředí se také na vystižení jednotlivých materiálů, což je patrné zejména v tvarování rukávců pánských košil i dámských šatů, srov. Portrét Ebba Sparre (Washington, National Gallery, inv. č. 152.5.34), který vznikl během Bourdonova pobytu ve Švédsku ve službách královny Kristiny v letech 1652–1653, a na Portrétu dámy ze soukromé sbírky v Paříži ze shodného období. Obraz z NGP představuje muže z profilu s hlavou stočenou do tříčtvrtečního profilu, sedícího v křesle. RTG snímek částečně odhaluje dřevěnou područku křesla, kterou ve finálním Bourdonově provedení zakryla nařasená látka, jež byla vytvarována do ostřejších skladů, virtuózních, ale ve výsledku méně přirozených, než jak vypadal jejich původní náčrt. Několik našemu portrétu blízkých podobizen je řazeno do Bourdonova montpellierského období. Je to zejména Portrét muže s dopisem (Boughton, the Collection of Duke Buccleuch) a Portrét muže (Nîmes, Musée des Beaux-Arts). Oba portréty jsou malbě z NGP blízké nejen celkovým rozvrhem postavy na neutrálním pozadí, ale i jejím natočením doprava a kostýmem. Pro srovnání s portrétem z NGP je zajímavá též podstatně volnější Podobizna muže s černými stuhami (Montpellier, Musée Fabre, inv. č. 836.2.1), jejíž široce a volně řasená draperie kabátce i košile i pojetí rukou upomínají na prvotní ideu pražské podobizny. Malba pražského portrétu dosvědčuje konstantní Bourdonův přístup k portrétování v tom smyslu, že malíř vyvažuje vždy jak hledisko pravé podoby portrétovaného, tak hledisko zušlechtění portrétu, které bylo důležité pro úspěšnou sebeprezentaci. Zdrojem poučení pro Bourdona byly portréty Anthonise van Dycka (1599–1641) v době jeho pobytu ve Švédsku.  

Martina Jandlová Sošková 2023