Antická krajina s lučištníky

Obraz inv. č. DO 4845 byl prodán na aukci ve Vídni v roce 1918 jako dílo Nicolase Poussina. Datujeme jej do období po Bourdonově návratu ze Švédska (1653–1657) a můžeme jej dát do souvislosti s Krajinou s mlýnem (Providence, Rhode Island School of Design, Museum of Art, inv. č. 51.506). Malba představuje skupinu lučištníků s antickou hermovkou, k níž byl připevněn terč, a rodinu odpočívající v trávě, která střelbu lučištníků sleduje. V dalších plánech kompozice se otevírá pohled na řeku, překlenutou mostem, s plující lodí a skupinkou postav na břehu řeky. Údolí řeky je lemováno architekturou, v pozadí se zvedají hory a na obloze se klenou dramatická mračna. Vztah mezi figurami a krajinou je srovnatelný s londýnským obrazem Návrat ztracené archy (The National Gallery, inv. č. NG 64), datovaným do roku 1659, s jemu blízkou malbou z New York Lunde Collection Odpočinek na útěku do Egypta. Principem těchto kompozic je maximální zaplněnost celé plochy obrazu, jíž je divák provázen od jednoho děje k druhému. Promyšlené horizontální i vertikální členění jednotlivých plánů obrazu zobrazujících nejrůznější terén, vodu i nebe se pak stalo základem konstrukce většiny Bourdonových krajin. Připomenout je třeba v tomto ohledu zejména inspiraci kompozicemi Annibala Carracciho (1560–1609), která je v souladu s předpokladem, že Bourdon v Římě poznal Carracciho krajiny z Palazzo Doria Pamphilj (srov. zejména Útěk do Egypta). Thuillier v tomto obrazu a v krajině z Providence vidí uvolněnost a osvobození malířovy krajinářské vize příznačné pro jeho pozdní krajiny. Krajiny, jež Bourdon namaloval 1650–1660 (v porovnání s ranými krajinami), tedy v desetiletí, kam řadíme i obraz z NGP mají podstatně širší rejstřík motivů, které jsou kumulovány v rámci komplikovaného děje. V duchu výše popsaného principu členění krajiny, umísťování figur, jejich proporcí, zobrazování pohybu i celkového vizuálního zpracování je možné obraz z NGP přiblížit ještě skupině čtyř grafických listů s náměty z Nového zákona, jejichž provedení v malbě není známo (Thuillier 2000, s. 426–427, č. k. 312–315), srov. Kristus a Parabola o dělnících na vinici (č. k. 314). V Département des Arts graphiques, Musée du Louvre je uchovávána kresba, která zobrazuje ústřední část Bourdonovy kompozice, dosud připisované Francisque Millet, inv. č. RF 677. Kvalita kresby i objevené podkresby však svědčí o tom, že dílo je originálem. S největší pravděpodobností tedy jde podle Victora Hundsbucklera o přípravnou Bourdonovu kresbu, kterou datuje do let 1652–1658. Je však třeba zmínit, že se obraz z NGP s kresbou neshoduje zcela. Skupina odpočívající rodiny sestavuje figury odlišně, figura muže je otočena zády. Kompozice obrazu z NGP je známa z několika dalších provedení: obraz (olej na plátně. 49 × 62 cm) byl prodán jako Francisque Millet u Hugo Helbinga ve Frankfurtu nad Mohanem, 3. a 4. května 1932. Dalším provedením je stará kopie (olej na pláně, 80 × 97 cm) z National Gallery of Ireland v Dublinu.

Martina Jandlová Sošková 2023