Název | Prokris a Kefalos |
---|---|
Místo vzniku | Francie |
Datování | mezi 1642-1652 |
Provenience | před 1782 sbírka Armand-Fréderic-Ernest Nogaret (aukce J.-B. P. Lebrun, Paříž 1782, lot 83); 1782 ve sbírce markýze de Cossé; v letech 1783−1792 obraz prošel několika pařížskými aukcemi (sbírka Roux, sbírka De Pille, sbírka Paillet); nejpozději v roce 1847 sbírka kláštera cisterciáků v Oseku |
Způsob nabytí | získáno z kláštera cisterciáků v Oseku, 1949 |
Inventární číslo | DO 5378 |
Předchozí inventární čísla | Z 3256 |
Katalogové číslo | 2 |
Tematický celek | Francouzské malířství 16.-19. století |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | obraz |
Značeno | v horní části měděné destičky: nápis černým inkoustem |
Nápis | Kefalos poté co zranil Prokrise.; „céphalé après avoir blessé procris“ |
Rozměry |
obraz: výška 60 cm / šířka 73 cm / Průměr 60 cm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura |
Putování Bourdonovy malby mezi uměleckými sbírkami je v letech 1782 až 1792 dobře zmapováno. Dne 2. května 1785 byla v Paříži nabízena dvojice maleb na mědi rozměrů shodujících se s malbou z NGP s popisem, že jedna z maleb představuje historii Kefala a Prokridy (Ovidius, Met. VII, 795–866), bez bližší specifikace, s jedinou shodou, a to v rozměrech (9 palců). Touto malbou byl pravděpodobně obraz z NGP, který se nejpozději před polovinou 19. století dostal do sbírky oseckých cisterciáků. Thuillier (2000) malbu z NGP datuje do let Bourdonova působení v Paříži 1642–1652. V této dekádě malíř opustil žánrové scény, které se vázaly k jeho pobytu mezi římskými bamboccianti, ve prospěch ambiciózních, převážně náboženských maleb. Drobné a kompozičně promyšlené kabinetní kusy, často s mytologickými náměty, byly v této době další Bourdonovou malířskou polohou. Záznamy v aukčních katalozích napovídají, že díla, známá dnes pouze v jednotkách případů, byla oblíbeným sběratelským artiklem, a že Bourdon tato díla vytvářel v určitých rozměrech i formách (např. tondo), a to buďto na plátně, anebo na mědi, což umožňovalo i jejich druhotné využití jako pendantů. Srovnatelným dílem je Příjezd Kleopatry (Rouen, Musée des Beaux-Arts, inv. č. 964.2). Malba zobrazuje ležící Prokridu proklátou šípem, k níž přichází Kefalos se svým psem, srov. obraz Paola Veronese z Musée des Beaux-Arts Strasbourg (inv. č. MBA 634). Veronesovo dílo mohl Bourdon poznat, když se v roce 1637 vracel z Říma přes Benátky. V Bourdonově obrazu jsou však další asociace, odkazující k tvorbě Nicolase Poussina (1594–1665) z doby kolem roku 1630, jíž byl ovlivněn (např. Kefalus a Aurora nebo Nymfy se satyry; London, National Gallery, inv. č. NG 65, NG 91), ale i k tvorbě severských malířů, např. Johanna Lisse (1590–mezi 1629/1631), malíře, který ve 20. letech 17. století působil v Benátkách (srov. Nymfa a pastýř, 1625, New York, The Metropolitan Museum of Art, inv. č. 1999. 121).
Martina Jandlová Sošková 2023