Název | Svatba Amora a Psyché |
---|---|
Místo vzniku | Praha; Země Koruny české |
Stav | I. |
Datování | 1587 |
Způsob nabytí | Zakoupeno od Heřmana Štěpánka, obchodu obrazy 1956 |
Inventární číslo | R 137657 |
Tematický celek | Manýristická grafika |
Sbírka | Sbírka grafiky a kresby |
Druh uměleckého díla | grafika |
Značeno | vpravo dole: BARTO.SPRANGERS INVEN. / ANNO. 1587. / H.Goltzius sculp. et excud. |
Nápis | Iuxta CLARISS[IMO] AC ILLVSTRI[SSIMO]/ D[OMINO] D[OMINO] WOLFGANGO RVMPF / BARONI IN WIELROS. SAC[RAE] / CAES[AREAE] MA[IESTA] (...) Ambrosiam; potitur votis iam laetus, at illam Foecundat saeclo nullo interitum Voluptas. |
Rozměry |
výška 435 mm / šířka 858 mm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura |
Rozměrná komplexní kompozice s více než osmi desítkami postav rozmístěnými v mnoha prostorových plánech představuje vrcholné dílo nizozemského manýrismu. Námět vychází z pohádky o Amorovi a Psyché z latinského románu Zlatý osel od Lucia Apuleia. Milostný příběh je korunován sňatkem hlavní dvojice za přítomnosti bohů. V renesanci byl příběh velmi oblíbený, symbolizoval spojení lidské duše (Psyché) s láskou (Amor), z něhož se rodí potěšení. Příběhu se dostalo mnohých ztvárnění, k nejproslulejším patří freska v římské Farnesině od Raffaela a jeho dílny. Spranger ji nepochybně znal, nicméně jeho provedení je podstatně dynamičtější a mnohem více spektakulární. Téma ostatně nezpracovával poprvé, již v období 1576 až 1577 namaloval obraz Únos Psýché (Kunstmuseum Bern), na němž Merkur dívku unáší na Olymp za jejím ženichem, a věnoval jej císaři Rudolfovi II. Výstavba malby může být pokládána za předstupeň rozsáhlejší kompozice grafického listu. Největší pozornost budila rozmanitost elegantních protáhlých postav. Invenčnost pohybů lidského těla byla v manýrismu vysoce oceňována. V rytině se spojila Sprangerova energická kresba s ryteckou bravurou Hendricka Goltzia, která v tomto případě není doslovným přepisem, nýbrž interpretací do jiného výtvarného média. Sprangerova lavírovaná perokresba z Rijksmuseum byla vytvořena pro vznik mědirytu, neposkytuje však přesné vodítko pro jednotlivé linie či šrafování. Goltzius musel nalézt vhodné rytecké řešení. Základní repertoár rýh se příliš neliší od jeho předchozích prací, nová je zde energie, s níž pracuje, rýhy jsou výraznější, silnější, sledují a zvýrazňují plasticitu tvarů. Na působivosti grafického listu má proto Goltzius významný podíl, umocnil prostorové a světelné efekty, aniž se zpronevěřil Sprangerovu výrazu.
Blanka Kubíková 0000