Portrét Anselma Boëtia de Boodt

Anselmus Boëtius de Boodt (1550–1632) byl významným příslušníkem Rudolfova dvora. Vlámský lékař a přírodovědec, alchymista a tvůrce emblémů se nejvíce proslavil v mineralogii, je dokonce pokládán za jednoho ze zakladatelů jejího moderního studia. V Čechách pobýval zřejmě již od konce sedmdesátých let, údajně jako lékař Viléma z Rožmberka; v roce 1588 byl jmenován dvorním lékařem Rudolfa II. a roku 1604 dokonce jeho osobním lékařem. Tuto pozici zastával až do císařovy smrti, později, v roce 1614, se vrátil do rodných Brugg. Sadeler zvolil pro De Boodtův portrét svou oblíbenou formuli, ovál s obíhajícím nápisem, který však doplnil o prvky osobního charakteru. Po stranách jsou zobrazeny erby De Boodtových předků (nalevo nahoře otcův – Boodt, napravo matčin – Voet). Jak si povšiml Ivo Purš, zvýrazněná slova De Boodtovy devízy v horní části grafického listu: Obstando sortis casus delemus acerbos hinc uni Fidas, et ab Vno Stabile Svmes (Odporováním zahlazujeme trpké rány osudu. Důvěřuj proto jedinému a získáš od jediného stálost), jsou anagramy jeho jména. V medailonku nahoře je zachycen boj sokola s jeřábem a opakují se slova Obstando delemus. Jak Purš uvádí, jde o De Boodtovu impresu s alchymistickým podtextem, která má původ v emblematice. Na parapetu se opakuje Sumes stabile uno (Získáš, co je stálé), s alchymickým symbolem slunce či zlata. Důvěrnější vztah mezi portrétovaným a Sadelerem se projevuje ve věnování, v němž rytec oslovuje De Boodta jako svého nejlepšího přítele.

Blanka Kubíková 0000