Portrét Karla II.

(1614 – 1685)
Název Portrét Karla II.
Místo vzniku Španělsko
Datování 1690 – 1700
Provenience Národní kulturní komise, Reichseigentum, Strahov refektář, 1950
Způsob nabytí získáno v roce 1950 od Národní kulturní komise
Inventární číslo O 10684
Předchozí inventární čísla DO 6030, Z 4314
Katalogové číslo 4
Tematický celek Španělské malířství a sochařství 13.-19. století
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla obraz
Popis

Karel II. je na pražském obraze znázorněn v poloviční postavě, oblečen do stále ještě povinného, a současně oblíbeného, saturnovsky černého oděvu, působivého svou strohostí. Prosvětluje jej jen plochý límeček zvaný golilla, zavedený v rámci reakce na hospodářskou krizi ve dvacátých letech 17. století jako náhražka za složitý límec gorguera, který Velázquezově generaci, tedy i panovníkům Filipu IV. a Karlu II., vydržel až do smrti; současně černý kroj oživuje řetěz Řádu zlatého rouna. V dolní části podobizny spatříme benátsky působící odlesky kordu, světlo odrážejí i prořezávané rukávce.

Rozměry
bez rámu: výška 68 cm / šířka 56 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • ŠTĚPÁNEK 2019, s. 47–48
    Spanish Painting and Sculpture from the 13th to the 19th Century, Illustrated Summary Catalogue, Prague 2019.
Prameny
  • STRAHOV SEZNAM 1950
    Seznam obrazů převzatých Národní galerií v Praze 1. a 5. června ze sběrny ve Strahovském klášteře (18. června 1950). [ANG, fond NG 1945−1958, Akvizice, církevní majetek, Strahov, Vyšší Brod a další kláštery]

Podobizna posledního španělského, neapolského a sicilského krále Karla II. (1661−1700), zvaného El Hechizado (Očarovaný), z rodu Habsburků, v mladých letech je zcela evidentně kopií obrazu dvorního malíře Juana Carreñi de Miranda dochovaného v Pradu (inv. č. 648). Portrét věrně zachovává charakter díla Carreñova, postrádá však jemnost malířského provedení. Madridský originál musel vzniknout nejpozději do roku 1685, tedy do data smrti dvorního malíře Carreñi de Miranda, kdy bylo králi necelých 25 let. Kopii je možno datovat nejspíše do doby těsně či krátce po vzniku předlohy. Pravděpodobně však vznikla již mimo malířův ateliér, neboť netlumočí brilantní škálu černí, jejíž znalost Carreño získal u Velázqueze. Není ani věrným přepisem Carreñova díla. Uchovává sice proporce bílého límečku, náznaky odlesků prořezávaných rukávců a zejména délku řetězu Zlatého rouna, nezobrazuje však už rukojeť kordu. Podle originálu portrétu z Prada byly pořízeny i další, ale volnější kopie, které nalezneme například v madridských muzeích Museo Lázaro Galdiano či Instituto de Valencia de Don Juan a ve sbírkách vévodů ze Santo Mauro.

Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020