Alegorický portrét Rudolfa II.

Oslavný portrét Rudolfa II. vyryl a císaři věnoval Aegidius Sadeler, jako důkaz díků, důvěry a poddanství (dedikace). Rytina reprodukuje v současnosti ztracenou předlohu Hanse von Aachen, který byl také autorem promyšleného ikonografického programu kompozice (inventor). Podobizna panovníka je zasazena do výpravného architektonicko-alegorického rámce s bohatou symbolikou. V úhrnu rytina představuje Rudolfa II. jako triumfátora nad Turky, neporazitelného, nejmoudřejšího a nejšťastnějšího vladaře (dedikace), který své říši přinese zlatý věk. Přízemní sféra, v níž jsou vyobrazeni turečtí zajatci a rozloženy válečné trofeje, prezentuje císařovy vítězné války s Osmanskou říší. V kartuši na soklu je znázorněna bitevní scéna, v níž je nepřátelské vojsko ničeno habsburskou armádou i nebeskými silami (Boží vůlí). Ústřední portrét Rudolfa II., oděného v brnění a ověnčeného vavřínem vítězství, doprovázejí tři ženské personifikace s víceznačnou symbolikou.1 Na pravé straně vedle císaře stojí žena držící bič, ostruhy a pádlo ztvárněné do podoby rakouského znaku (Bindenschild); patrně symbolizuje rozumnou a šťastnou vládu. Jejím protějškem je ozbrojená Athéna (Minerva) – bohyně moudrosti a spravedlivé války, která byla rovněž vzorem ctnosti a symbolem pro dobrou vládu. Křídla a věnec hvězd, jimiž je obdařena, odkazují k významnému ikonografickému aspektu. Minerva je zde pravděpodobně propojena s bohyní spravedlnosti Astraeou (zv. též Virgo či Diké), která bývala znázorňována s křídly a hvězdami. Podle antické tradice Astraea jako poslední z bohů opustila zemi s nástupem železného věku, v němž lidstvo ovládl hřích, a uchýlila se na nebesa v podobě souhvězdí Panny. Znovu sestoupit na zem měla Astraea s opětovným příchodem zlatého věku. Tak předpovídala Vergiliova IV. ekloga, hermetická panegyrická skladba popisující návrat zlatého věku a jeden z hlavních zdrojů panovnických oslav od dob císaře Augusta. Mýtus o návratu zlatého věku a motivy ze IV. eklogy patřily k oblíbeným námětům rudolfínské ikonografie; toto téma pojednávají například dva Aachenovy alegorické obrazy z roku 1598.2 Zaznívá také v obraze Triumf moudrosti Bartholomea Sprangera, na němž se dokonce objevuje prolnutí symboliky Minervy a Astraey.3 Na Sadelerově rytině k ideji zlatého věku odkazuje rovněž motiv kozoroha, sedícího na vrcholu edikuly. Tímto znamením se prezentoval první římský císař Augustus, s nímž se Rudolf II. programově ztotožňoval jako „alter Augustus“. A právě Augustus byl podle některých výkladů IV. eklogy (a Vergiliovy Aeneidy) oním vyvoleným panovníkem, za jehož éry se měl vrátit zlatý věk. Rovněž Jupiterův orel, umístěný jako kompoziční protiváha ke kozorohovi, může kromě obvyklé imperiální symboliky odkazovat k textu IV. eklogy („Nastup na dráhu slávy... velký potomku Jovův“; v. 48–49). Ve výklenku nad hlavou císaře sedí vedle zeměkoule nahá žena s přílbou na hlavě. Drží víceznačné atributy, palmovou ratolest a kopí, které ji dovolují určit mj. jako personifikaci vítězství a míru. Ideou míru a přicházejícího zlatého věku vrcholí sdělení celého listu. K tomuto poselství graduje trojstupňová kompozice rytiny – po překonání nepřátel (pozemská rovina), díky dobré vládě a ctnostem císaře (střední část), nastane období pokoje a hojnosti (vrchní sféra).

Petra Zelenková 0000