Růžencová slavnost

Během svého benátského pobytu 1505–1507 Dürer vytvořil Růžencovou slavnost (okolnosti vzniku zachytila dobře známá korespondence mezi autorem a jeho přítelem Willibaldem Pirckheimerem) (Hans Rupprich, Dürer. Schriftlicher Nachlass. Band I. Berlin 1956, s. 42–57). K obrazu se zachovaly přípravné kresby, až na jednu (pluviál papeže) provedené na modrém benátském papíře. Malíř desku vytvořil r. 1506 pro německé obchodníky, kteří si ji objednali pro výzdobu oltáře ve farním kostele S. Bartolomeo u Fondaco dei Tedeschi. Jak uvádí početná literatura, Dürer, vyšlý z německého (respektive norimberského prostředí), zde svůj dosavadní umělecký názor obohatil o podněty benátských renesančních mistrů. V použití jednotlivých motivů i zářivého koloritu Dürera nejvíce ovlivnil Giovanni Bellini – v souvislosti s Růžencovou slavností. Literatura uvádí zejména Belliniho Madonu s dítětem, světci a dóžetem Agostinem Barbarigo (1488, Murano, kostel San Pietro Martire), dále je třeba uvést Madonu s dítětem a sv. Petrem, Kateřinou Alexandrijskou, Lucií a Jeronýmem (1505 Benátky, kostel San Zaccaria) od téhož mistra. Právě na oltářní desce ze San Zaccaria umístil Bellini hudoucího anděla uprostřed dole. Tento motiv vzápětí využil Albrecht Dürer pro svoji Růžencovou slavnost. Přes všechny benátské motivy však rozvrh postav Dürer více než z benátských obrazů typu Sacre Conversazione čerpal z již starších, v německém prostředí zavedených schémat – právem literatura odkazuje na dřevořez ze Sprengerova spisu Rosekranzfestschrift z roku 1475. Formálně malíř u našeho díla použil trojúhelníkové rozvržení, s jehož pomocí rozmístil tři hlavní aktéry děje. Ústřední skupina je tak měřítkem i prostorově předsazena před ostatní účastníky výjevu, již jsou „nahuštěni“ do středního plánu. Malba představuje ideální slavnost růžencového bratrstva. Madona s Ježíškem, sv. Dominik a andělé udělují věřícím symbolické požehnání v podobě věnců z růží. Všichni jsou shromážděni symetricky kolem Madony – z pohledu pozorovatele vpravo zástupci církevní moci, v jejichž čele klečí papež (jehož identifikace zůstavá už vzhledem k pozdější domalbě jeho tváře v rovině spekulací). Čtvrtý zleva je s velkou pravděpodobností zachycen Burkhard ze Špýru. Jde o tutéž postavu, kterou Dürer zpodobnil na desce z Windsoru (Anzelewsky 1971/1991, č. kat. 97 a s. 196). Vlevo dostávají požehnání reprezentanti moci světské. V osobě jejich nejvyššího zástupce lze poznat krále a pozdějšího císaře Maxmiliána I., jemuž Madona právě dává věnec. Při zachycení Maxmiliánovy podoby Dürer na Růžencové slavnosti využil již existujících podobizen od jiných umělců. Na rozdíl od Dürerových pozdějších Maxmiliánových portrétů tedy nejde v tomto případě o podobiznu pořízenou podle skutečnosti, Dürer se pravděpodobně s panovníkem setkal až v r. 1518. Tváře ostatních zúčastněných mají portrétní rysy, avšak názory na jejich identifikaci se různí (shrnutí uvedla Olga Kotková, viz: Kotková 2006, s. 86–87). Se stoprocentní jistotou můžeme určit totožnost muže, jenž stojí pod stromem vpravo: jde o vlastní podobiznu umělce. Na cartellinu, které drží v rukou, najdeme umělcovu signaturu a datum vzniku díla. Zásadní otázkou poznání Růžencové slavnosti je rozlišení autentických částí a pozdějších doplňků. Tomuto úkolu se věnovala celá řada odborníků několika generací – lze zmínit zejména Gustava Friedricha Waagena či Francescu van den Oudendijk Pieterse, která v roce 1935 obraz v Praze důkladně prohlížela. Výsledkem jejího průzkumu bylo schéma s vyznačením poškozených částí (Oudendijk Pieterse 1939, obr. 3), které převzal i Anzelewsky (Anzelewsky 1971/1991). Je však třeba upozornit na to, že toto schéma bylo provedeno zběžně, pravděpodobně v časové tísni, a místy lze postřehnout menší či větší nepřesnosti (na což již v r. 1935 poukázal Kramář; Kotková 2002, s. 11–12). Nutnost co nejpřesnějšího vymezení autentických částí si proto vyžádala zhotovení nového nákresu, jejž v roce 2006 provedla restaurátorka Národní galerie v Praze Pavlína Strnadová (Pavlína Strnadová, in: Kotková 2006, s. 90–91).

Olga Kotková 2007