Název | Adam a Eva |
---|---|
Datování | |
Provenience | Valdštejnská obrazová sbírka, zámek Duchcov, Doksy, po 1919 Jelení Hora (zaznamenáno ve Valdštejnském majetku 1823–1945) |
Způsob nabytí | získáno 1948 od Národní kulturní komise, Mnichovo Hradiště |
Inventární číslo | O 10009 |
Katalogové číslo | 22 |
Tematický celek | Německé a Rakouské malířství 14.-16. století |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | obraz |
Přípis | na rubové straně papírový štítek s nápisem: Cit. B. Nr. 4; na rámu další papírový štítek: FIDEICOMMISS DUX-OBERLEUTNERSDORF Nr. 132 [= Valdštejn inventář 1895] |
Popis | autor- Lucas Cranach starší – následovník, snad Anton Heusler (doložen 1525–1562 v Annabergu, Sasko) |
Rozměry |
výška 47 cm / šířka 35 cm
|
Materiál | |
Literatura | |
Prameny |
Deska zjevně čerpá ze zachycení stejného tématu, tak jak jej ve svém díle vícekrát zobrazil Lucas Cranach starší. Rovněž kamenný sokl, na němž Adam a Eva spočívají, lze najít v Cranachově díle (Max J. Friedländer – Jakob Rosenberg, The Paintings of Lucas Cranach. New York 1978, č. 223 – vyobr. Charity). Odlišná typologie obličejů i měkká, plastická modelace těl se však ze stylu četných kopií vzniklých podle Cranacha vyčleňuje. Fyziognomie Adama (včetně charakteristicky pojaté malby vlasů, kdy lokny kolem obličeje jsou příznačně prosvětleny světlými prameny) je podle našeho názoru blízká Adamovi na desce Alegorie spasení (Muzeum Narodowe w Warszawie, dubové dřevo, 47 × 34,5 cm, kat. Warszawa 2000, s. 89–93, obr.), který byl již dříve připsán dílně Antona Heuslera (viz Anja Schneckenburger-Broschek, Altdeutsche Malerei. Die Tafelbilder und Altäre des 14. bis 16. Jahrhunderts in der Gemäldegalerie Alte Meister und im Hessischen Landesmuseum Kassel. Kassel 1997, s. 126–133, obr.). Anja Schneckenburger-Broschek dává varšavský obraz do souvislosti s deskou stejného námětu z Kasselu. Ani připsání kasselského obrazu Heuslerově dílně (Heusler patří k důležitým následovníkům Lucase Cranacha v Sasku) však není jednoznačně přijímáno – obraz např. Sandner, Wilsdorf a Kiesewetter (Ingo Sandner – H. Wilsdorf – A. Kiesewetter, Spätgotische Tafelmalerei in Sachsen. Dresden – Basel 1993, s. 239–243) nezmínili. Uvedený varšavský obraz také pod autorstvím Heuslera uvádí C. Emmendörffer (in: Gesetz und Gnade. Cranach, Luther und die Bilder. Wartburg, Eisenach – Schloss Hartenfels, Torgau. Eisenach 1994, s. 221). Spojení pražské malby s Heuslerovým dílem pak podporuje skutečnost, že několik stylově velmi blízkých děl je signováno monogramem A. H. Např. Isolde Lübbeke upozornila (ústní sdělení z června 2004), že obraz Josef a Putifarova žena z Bayerisches Nationalmusea v Mnichově (inv. č. R 626) (Karl Voll – Heinz Braune – Hans Buchheit, Katalog der Gemälde des Bayerischen Nationalmuseums. München 1908, s. 137, č. 440), signovaný A.H., lze připsat Heuslerovi. Bližší specifikace autorství O 10009, tj. určení, zda malba je vlastnoruční prací Heuslera či jeho dílny, znesnadňuje stav zachování. Chybějící vrstva lazur a množství drobných poškození v celé ploše obrazu poněkud potlačují původní malířský projev a nespornou kvalitu provedení.
Olga Kotková 2007