Název | Podobizna mladé dámy držící kapradí |
---|---|
Datování | 1538? |
Způsob nabytí | zapůjčila 1797 hraběnka Maria Ernestine Kolowratová, rozená d‘Ogilvy |
Inventární číslo | O 8668 |
Katalogové číslo | 19 |
Tematický celek | Německé a Rakouské malířství 14.-16. století |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | obraz |
Přípis | vpravo dole papírový štítek s č.: E.C 569 [= EC inventář] - rubová strana |
Rozměry |
výška 49 mm / šířka 35 mm
|
Materiál | |
Literatura | |
Prameny |
Podle bohatého šatu lze usoudit, že silně stylizovaná idealizovaná podobizna mladé dámy představuje příslušnici vysoké aristokracie. Temně červený šat (samet?) zdobí výšivky s perlami a zlatem, kolem ramen má pověšen bohatý zlatý řetěz. Obdobně výpravné kostýmy nacházíme u Cranachovy podobizny Saské princezny z National Gallery of Art ve Washingtonu či u vyobrazení princezen Sibyly, Emilie a Sidonie ze Saska v Kunsthistorisches Museu ve Vídni. Přes zjevně vysokou úroveň provedení však u pražské práce nelze udržet dosavadní připsání Lucasu Cranachovi staršímu – proti tomu mluví zcela rozdílný styl i rukopis. Jde o poměrně výraznou malbu zatím neznámého malíře, jemuž sice Cranachovy portréty sloužily jako prvotní inspirace, ale tvořil svým vlastním způsobem. Letopočet na obraze byl ve starších publikacích OSVPU čten jako 1528, po podrobné prohlídce se přikláníme k tomu, že jde o rok 1538 (u číslice tři je znatelné lehké poškození). Oproti zmíněným ukázkám však na pražské práci zaujme nepřítomný, bezduchý, do prázdna hledící pohled zobrazené. Upoutá bledost a ponurost její tváře, jež kontrastuje s barevností a zdobností nákladného šatu i šperků. Smysl této podobizny lze však dešifrovat s pomocí znalosti botaniky: klíč k jejímu pochopení nabízí bezesporu rostlina, již neznámá drží v levici. Eckhard Raab-Straube z Berlína se domnívá (písemné sdělení z července 2005), že jde o kapradí, patrně o sleziník či kyvor lékařský (Asplenium Ceterach či též užívaný název Ceterach Officinarum). Latinský název Ceterach odkazuje k arabskému původu rostliny, kterou ve středověku běžně používali arabští lékaři k léčení sleziny. Obdobně jako růže z Jericha (zimolez) vyniká toto kapradí zvláštní, dnes již polozapomenutou, avšak v minulosti dobře známou vlastností: v suchu se mu zarolují a zhnědnou listy, dostane-li vodu, znovu se zazelená. Jde tedy o srozumitelnou symboliku vzkříšení, odrážející „oživovací“ schopnost kyvoru. Podobizna proto se vší pravděpodobností plnila komemorativní funkci. Tím se vysvětluje i zmíněný nepřítomný pohled – šlo o posthumní zobrazení, nikoliv portrét podle skutečnosti. Tomu ostatně odpovídá i způsob podkresby, kterou ukazuje snímek infračervené reflektografie: objevila se nápadná kontura hlavních linií, místy obtažená i tekutým médiem. Svědčí o přenosu základních obrysů z jiné předlohy, jež zřejmě poskytla kresba stejné velikosti.
Olga Kotková 2007