Žehnající Jezulátko s křížem, na druhé straně Kristus Trpitel

Patrně funkci samostatného „Andachstbildu“ plnila oboustranně malovaná deska s žehnajícím Jezulátkem, jež drží kříž, a Krista Trpitele. Nelze samozřejmě ani vyloučit, že deska tvořila křídlo diptychu, popř. triptychu, ale výběr scén i menší formát poukazují spíše k možnosti první. Samostatnost desky podporuje kompoziční uspořádání: Kristus Trpitel drží důtky a metlu ve zkřížených rukách symetricky vlevo a vpravo. Na desce stejného námětu z Vídně drží oba předměty vpravo, neboť protějškem (jenž vyvažuje kompozici) je deska s Bolestnou P. Marií. S vídeňským Kristem vidíme i analogie ve fyziognomii i stylu. Po stylové stránce obdobné zobrazení dítěte Ježíše najdeme v Landesmuseum v Hannoveru, kde je ovšem Ježíš zachycen spolu s malým Janem Křtitelem. Obě témata – samotné žehnající dítě Ježíš s křížem, nebo dítě Ježíš s Janem Křtitelem – patřila k oblíbeným námětům lutherské reformace ukazující dítě Ježíše jako symbolického vykupitele dědičného hříchu. Ježíš je na hannoverské desce také oděn do průsvitné košilky, což je motiv původně italský (Michael Wolfson, Niedersächsisches Landesmuseum Hannover. Landesgalerie. Die deutschen und niederländischen Gemälde bis 1550. Kritischer Katalog mit Abbildungen aller Werke. Hannover 1992, s. 57). Vzhledem k uvedeným komparačním obrazům časově zařazujeme pražský nedatovaný a nesignovaný obraz do doby kolem 1520 a připisujeme jej dílně Lucase Cranacha staršího.

Adéla Pavlíčková 2022