Název | Adam a Eva |
---|---|
Datování | kolem 1538 |
Provenience | cisterciácký klášter v Oseku u Duchcova, ?–1949 (poprvé zaznamenáno na počátku 19. století) |
Způsob nabytí | získáno 1949 z cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova |
Inventární číslo | DO 5380 |
Katalogové číslo | 11 |
Tematický celek | Německé a Rakouské malířství 14.-16. století |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | obraz |
Přípis | Rubová strana: vpravo uprostřed připevněna dřevěná lišta; na rámu vlevo papírový štítek s nápisem: č. kat. 2 (z 20. století) |
Rozměry |
výška 50 cm / šířka 34 cm
|
Materiál | |
Literatura | |
Prameny |
Téma Adam a Eva můžeme sledovat v tvorbě Lucase Cranacha staršího a jeho okruhu zhruba od roku 1509. Jednotlivá provedení se liší, buď jsou oba aktéři namalováni na samostatných deskách (křídla diptychů, triptychů), anebo, jako v našem případě, jsou zachyceni na jednom obraze. Dále lze vysledovat odlišnosti v umístění stromu, buď mu náleží místo ve středu, později na pravém kraji; v postojích Adama a Evy i zobrazení rajské zvěře, kterou Cranach z pražské kompozice vypustil. Práce z NG zapadá mezi Cranachova vyobrazení stejného tématu, uveďme zejména obraz z Gemäldegalerie z Berlína, Münsteru a exemplář zachycený v Meyerově sbírce v Berlíně. Časové zařazení naší desky (nedatované, ale signované hadem s položenými křídly) podporuje jednak velmi blízký exemplář z Kunsthistorisches Musea ve Vídni (rovněž nedatovaný, ale signovaný také hadem s položenými křídly) a především připomenutá datovaná (1538) verze z Meyrovy sbírky. Z těchto důvodů lze plně přijmout datování naší malby kolem 1538, jak navrhla Kotrbová (Kotrbová 1984, s. 207–208). Christian Schoen (Schoen 2001, s. 206–207) upozornil na gesto Evy (stejné jako na kresbě, snad kolem 1525; dříve Dresden): pasivní Adam se nechává Evou svádět, ona mu drží jablko u úst a nabádá ho k hříchu, což ukazuje na to, že je deska demonstrací „Weibermacht“. Dominantní úlohu Evy podtrhuje i její robustnější postava a pohyb levé nohy, kterým Adama zatlačuje do pozadí.
Olga Kotková 2007