Španělské malířství a sochařství 13.-19. století Soupisový katalog "Spanish Painting and Sculpture from the 13th to the 19th Century. Illustrated Summary Catalogue" ze sbírek Národní galerie v Praze tvoří soubor 49 obrazů a soch. Disparátní soubor děl z historických i novodobých sbírek zahrnuje jak díla mimořádná (El Greco, Goya, Murillo, Ribera), tak díla kvalitativně marginální. Katalog představuje shrnutí uměleckohistorického průzkumu jednotlivých děl, ale též výsledků restaurátorských analýz a archívních rešerší. Je v pořadí již osmým svazkem dlouhodobého projektu podrobné katalogizace malířských a sochařských souborů Sbírky starého umění NGP.

Ósacký a kjótský dřevořez Dřevořez ósacké a kjótské provenience ve sbírce Národní galerie Praha představuje soubor cca 500 děl, která tvoří specifický konvolut v rámci významného souboru téměř 5 000 japonských dřevořezů, které jsou v NGP přechovávány. Jejich podstatná část pochází z někdejší sbírky Josefa Joe Hlouchy, katalog těchto děl je tedy mimo jiné příspěvkem k badatelské práci, která mapuje činnost sběratelů japonského umění spojených s českým a středoevropským prostředím (projekt GAČR č. 15-16130S – „Sběratelé japonských dřevořezů v Čechách“). Kromě toho jsou v katalogu jednotlivá díla představena na pozadí historického a technologického vývoje japonského dřevořezu, od počátečních černobílých tisků až k vrcholným a pozdějším vícebarevným tiskům, od 18. až po rané 20. století.

Kresby Václava Hollara Národní galerie v Praze uchovává poměrně početnou a kvalitní kolekci kreseb významného grafika a kreslíře Václava Hollara (1607-1677) - celkem 35 listů. Některé práce z této sbírky vznikly již v roce 1628 nebo 1633/5, kdy Hollar pobýval v Německu. Nejvíce jsou však zastoupeny kresby z autorovy cesty po Rýně, Mohanu a Dunaji s jeho budoucím mecenášem Thomasem Howardem, hrabětem z Arundelu, se kterým odešel v roce 1636 do Londýna, kde se nadále usadil. Sbírka obsahuje také příklad kresby z umělcova anglického pobytu, nebo z Antverp, kde působil mezi léty 1644-1652. Z Hollarových pozdních let - tzv. druhého anglického období – se Národní galerii nedávno podařilo zakoupit dvě výjimečné práce vzniklé v marockém městě Tangeru, které Hollar navštívil v roce 1669. V pražské sbírce tedy nalezneme příklady kreseb všech základních životních etap Václava Hollara, a zároveň poměrně pestrou škálu jeho uměleckých projevů a technik. Během badatelské práce na soupisovém katalogu Hollarova kreslířského díla, který vyšel v roce2017, byly však některé práce ze sbírky Národní galerie z jeho œuvru vyřazeny. Nicméně jde o zajímavá badatelská zjištění, která zde také publikujeme mimo jiné proto, že některé kresby byly připsány jiným významným umělcům.

Staří mistři II Staří mistři II představují to nejlepší z unikátních fondů NGP a jejich partnerů ⁠–⁠ např. ojedinělou kolekci ikon, jež se dochovala v Praze a jež přibližuje mimořádnou osobnost sběratele Nikodema P. Kondakovova. Představena je zcela výjimečná kolekce italské malby 14. a 15. století, která byla z větší části shromážděna Františkem Ferdinandem d´Este. Tato sbírka je nejpočetnějším souborem tzv. italských primitivů dochovaná mimo vlastní území Itálie a umožňuje sledovat uměleckou tvorbu v italských městech Sieně, Florencii, Benátkách či Padově. Sbírkovou expozice zpřístupněnou v roce 2020 ve Šternberském paláci prezentuje výběrový katalog editorky Olgy Kotkové. Nejvýznamnější exponáty představují autoři publikace (Martina Jandlová Sošková, Olga Kotková, Lucie Němečková a Marius Winzeler) zejména prostřednictvím konkrétních příběhů uměleckých děl a jejich ikonografických výkladů. Jednotlivé kapitoly v rámci chronologicky řazeného průvodce uvozují stručné kulturněhistorické texty. Tento katalog navazuje na již vydaný svazek „Staří mistři I“ zahrnující díla vystavená od roku 2019 ve Schwarzenberském paláci.

Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550–1800 Soupisový katalog zahrnuje sochařská díla z období pozdní renesance a baroka v majetku Národní galerie v Praze a dále barokní řezby zapůjčené do dlouhodobých expozic Sbírky starého umění různými vlastníky. Historie tohoto poměrně mladého sbírkového fondu sahá od první poloviny 20. let minulého století do současnosti. Za výrazným rozmnožením souboru stála osobnost Vincence Kramáře, meziválečného ředitele OSVPU a Státní galerie, za jeho odborné zhodnocení vděčíme pak zejména Oldřichu J. Blažíčkovi.

Francouzské sochařství 19. a 20. století V průběhu 19. století se sochařství stávalo stále žádanější uměleckou disciplínou i sběratelskou komoditou. Přispělo k tomu především měnící se společensko-kulturní prostředí. Mladá generace se programově postavila proti převládajícímu historismu a pro svou tvorbu hledala nová ideová východiska. Oporu v dalším vývoji sochaři nalezli ve Francii, zemi, jejíž kulturní tradice představovala obdivovaný příklad uměleckého vyjádření. S tím souvisela také častější prezentace plastik francouzské provenience na našem území. Ojedinělá díla francouzských akademiků zastoupená na výstavách Krasoumné jednoty vystřídala po přelomu století orientace na modernistické autory. Spolek výtvarných umělců Mánes uspořádal monografické výstavy Augusta Rodina (1902) a Émila-Antoina Bourdella (1909) v Praze, což sice oslovilo umělce a soukromé sběratele, ale nepřineslo francouzské plastice docenění širší veřejností. Zlomovým momentem se pro zhodnocení zahraniční plastiky stal až rok 1935, kdy v Praze proběhla výstava Francouzské moderní sochařství. Její exponátový výběr představil českým divákům chronologický přehled autorů včetně soudobého díla Henriho Laurense, Jacquese Lipchitze a Ossipa Zadkina. Zmíněná událost tímto nastavila nový trend, kdy se k francouzskému sochařství začali přiřazovat i umělci jiných národností. V návaznosti na kulturně-historický kontext je soubor francouzského sochařství prezentován v této databázi včetně osobností, které se ve Francii umělecky naturalizovaly a po první světové válce zaujaly přední místa ve vývoji evropské plastiky.

Buddhistické umění Databáze představuje 166 buddhistických děl z jižní a jihovýchodní Asie, Číny, Tibetu, Mongolska a Japonska. Přináší jejich podrobný popis a údaje o sběratelské provenienci. Zároveň popíše a vysvětlí základní rysy asijských buddhistických artefaktů a jejich spojitost s myšlenkovým pozadím, v němž v jednotlivých kulturách vznikaly. V českém prostředí podnítila sběratelství buddhistických děl již na přelomu 19. a 20. století vlna zájmu o poznání myšlenkových tradic a umění asijských kultur. Umělecké předměty z Asie se následně stávaly součástí nově založených evropských muzejních sbírek i uměleckého trhu v Paříži, Vídni, Mnichově či Berlíně. Buddhistické obrazy a sochy přinášely evropskému divákovi především neobvyklý estetický a duchovní prožitek, jenž vyvolal u řady z nich touhu cestovat do Asie. Mezi nejvýznamnější české sběratele patřili Joe Hloucha, Josef Martínek a Vojtěch Chytil. Je však třeba zmínit i další sběratele, kteří působili v diplomatických a obchodních službách v Asii nebo se pohybovali v uměleckých kruzích. Nejstarší akvizice buddhistických soch a obrazů v Národní galerii pocházejí ze začátku třicátých let 20. století, kdy je od Hlouchy a Martínka zakoupil Vincenc Kramář do sbírek Státní galerie, jejíž fond spravovala od roku 1949 Národní galerie v Praze. Po založení Oddělení orientálního umění v Národní galerii v roce 1951 se asijské umění soustřeďuje v samostatné sbírce a starší akvizice sem byly převedeny.

Italská kresba Soubor italských kreseb ze Sbírky grafiky a kresby NGP je poměrně různorodý. Zahrnuje jak mistrovská díla a dílenské kopie, tak také práce, které doposud nebyly autorsky určeny. Jádro kolekce reprezentuje tvorba benátské, boloňské, janovské a toskánské provenience. Součástí jsou také díla z jižní Itálie a Říma, ale i z dalších oblastí Apeninského poloostrova. Nejstarší kresby pocházejí z Quattrocenta. Bohatě zastoupena je ale především tvorba z následujících staletí. Databáze seznamuje s nejvýznamnějšími díly tohoto pozoruhodného souboru. Zveřejněny nejsou pouze technické údaje, ale také provenience děl a bibliografie. Součástí jednotlivých hesel je text zařazující dílo do uměleckého a historického kontextu.

Německé a rakouské malířství 14.–16. století   Databáze přináší přehled o nejznámějších dílech německého a rakouského malířství 14. až 16. století ze sbírek Národní galerie v Praze. Shromažďuje poznatky jak k mistrovským obrazům, jako jsou například práce Lucase Cranacha staršího, Albrechta Dürera nebo Hanse Holbeina staršího, tak k malbám, které jsou širší veřejnosti méně známé. Velká pozornost je věnována provenienci, ikonografickému rozboru i přehledu literatury. Databáze slouží všem zájemcům o výtvarné umění, kteří mají možnost se tímto způsobem seznámit i s díly, která nejsou vystavená ve sbírkových expozicích Národní galerie v Praze; dále ji využijí odborníci i studenti dějin umění a příbuzných oborů.

Francouzské malířství od poloviny 16. do poloviny 19. století  představuje soubor 59 obrazů připisovaných francouzským malířům tohoto časového období. Zpracování jednotlivých děl shrnuje výsledky uměleckohistorické analýzy i archívních rešerší. Všechna díla byla též podrobena restaurátorskému i chemickotechnologickému průzkumu, jejichž výsledky jsou součástí tištěné verze katalogu. Online prezentace tohoto projektu vybírá 37 nejzajímavějších děl celé kolekce, které zpřístupňuje veřejnosti formou zkrácených textů. Mezi prezentovanými obrazy nechybí jak díla dobře známá (Simon Vouet, Gaspard Dughet, Sébastien Bourdon, Pierre Mignard, Jean-Baptiste Greuze, Bénigne Gagneraux), tak díla představená v současném kontextu vůbec poprvé (Giovanni Capassini, Jean-Baptiste Corneille, Philippe Vignon, Jean-louis Voille, Claude-Joseph Vernet).

Manýristická grafika   Sbírka grafiky a kresby Národní galerie obsahuje početně i kvalitativně významnou kolekci manýristické grafiky, tedy mědirytů, leptů a dřevořezů, které byly vytvořeny přibližně mezi roky 1520/30 až 1620. V tomto období grafika dosáhla v řadě aspektů mimořádných výsledků z hlediska technické virtuozity a invence, ale též emancipace svého postavení v rámci ostatních uměleckých oborů. Kolekce zahrnuje díla předních italských rytců, jako byl Enea Vico, Martino Rota či Battista Angolo del Moro, práce nizozemských grafiků, mezi nimiž vynikal Cornelis Cort, Hendrick Goltzius, Jan Muller nebo v Praze činný Aegidius Sadeler, i středoevropských tvůrců, např. Lucase Kiliana. Významný soubor pak představují grafické listy, které vznikly v prostředí pražského dvora císaře Rudolfa II., proslulého sběratele umění, jehož zájem zahrnoval též grafiku. Vlastnil rozsáhlou sbírku grafických listů i matric. Mnozí rytci se ucházeli o císařovu přízeň, řadu z nich podpořil udělením ochranného privilegia na jejich grafickou produkci, Aegidia Sadelera jmenoval svým dvorním rytcem a také podporoval spolupráci mezi ostatními dvorními umělci a předními evropskými grafiky. Databáze představuje výběr z tohoto početného souboru, poskytuje kromě základních údajů také poznatky o provenienci děl, přehled literatury a umělecko-historický komentář od kurátorů Sbírky grafiky a kresby.

Umění po roce 1939   Databáze přestavuje výběr uměleckých děl klíčových pro vývoj československého umění od roku 1939 téměř do současnosti. Záměr sleduje stálou expozici 1939-2021: Konec černobílé doby, jež je postavena na předpokladu, že v každé době existuje mozaika perspektiv toho, co lze nazývat uměním a hodnocení estetické kvality je pouze jednou z nich - další kritéria mohou být historická, umělecká či regionální. Cílem souboru je představit sbírku umění po roce 1939 v kolekci Národní galerie Praha, která obsahuje z pohledu „klasických“ dějin umění mnoho prázdných míst právě proto, že byla tvořena právě skrze četnost dobových prizmat. Navzdory tomu je sbírka umění druhé poloviny 20. století Národní galerie Praha velmi bohatá: patří do ní mnoho známých a obdivovaných děl, obsahuje však také nečekaná mistrovská díla, či dnes znovu objevované autory. Její součástí jsou i ta díla, k jejichž pochopení si stále cestu hledáme, jelikož připomínají nelehkou minulost. Soubor uměleckých děl, jež jsou součástí této databáze, je výpovědí o této její povaze.

DatUM (Databáze uměleckých materiálů)   Databáze uměleckých materiálů, v prvé řadě pigmentů a barviv, užívaných napříč historií v malbě i polychromii vznikla jako referenční a přehledový soubor dat pro širokou odbornou a laickou veřejnost. DatUM předkládá ucelený přehled možností charakterizace uměleckých materiálů, informuje o přírodních i syntetických pigmentech, barvivech (příp. jejich rostlinných surovinách), plnivech, minerálech aj. Pro vznik databáze jsou užity standardy definovaného chemického složení ze sbírky Chemicko-technologické laboratoře Národní galerie v Praze. Tyto standardy byly dokumentovány mikroskopickými a instrumentálními metodami. Každá položka kromě technické specifikace obsahuje snímky z optické mikroskopie, elektronové mikroskopie, spektra z elementární analýzy (EDS a XRF) a molekulové analýzy (MRS a FTIR). Tato databáze je svým rozsahem jedinečným souborem informací, které jsou nezbytným podkladem pro analýzu a správnou interpretaci dat naměřených na reálných vzorcích z výtvarných děl. Z těchto důvodů je DatUM nepostradatelným zdrojem a pomocníkem pro všechny odborníky zainteresované v průzkumu materiálů uměleckých děl: přírodovědce, analytické chemiky, fyziky, ale i konzervátory a restaurátory, památkáře, historiky umění, umělce, studenty i další odbornou a laickou veřejnost.

Archivní fond Národní galerie v Praze 1945–1990   Archivní fond Národní galerie v Praze 1945–1990 představuje jeden z nejdůležitějších fondů spravovaných Archivem NG. Fond obsahuje základní dokumenty k činnosti galerie a jejímu řízení. Zásadní jsou též doklady k jednotlivým sbírkovým předmětům a k jejich proveniencím. Neméně důležitá je i spisová dokumentace k expozicím Národní galerie v Praze. Fond zahrnuje též doklady k domácí i zahraniční spolupráci a to nejen v oblasti výstav. Ve fondu nalezneme rovněž dokumenty k budovám, které galerie v minulosti využívala a dodnes využívá. Materiály jsou archivně zpracovány dle původních časových manipulací do samostatných inventářů, zpřístupněných badatelům dle platné legislativy.